Babia Góra (1725 m) - Ledová královna Beskyd

AlpinTrek : Články : Polsko - Babia Góra (1725 m) - Ledová královna Beskyd vydáno 8. 2014    Autor: Ivo Petr

Konečně přes šedivou mrazivou peřinu oblačnosti začínají probleskovat nesmělé šmouhy modré oblohy. Po chvíli slunce vítězí na celé čáře a hory se představují ve své nejkrásnější podobě. Stromy sehnutou pod nákladem sněhu strnule čelí třeskutému mrazu, sníh jiskří, oslepuje a nádherně vrže pod nohama. Ledová královna Beskyd nás vítá ve své zimní náruči.
Ač to tak nevypadá, mírně modelované a nikterak impozantní Slovenské Beskydy jsou po Tatrách (myšleno jako jeden celek) druhým nejvyšším polským pohořím (po Nízkých Tatrách třetím nejvyšším pohořím Slovenska). Může za to Babia hora, která svými 1725 metry výrazně navýšila výškový průměr tohoto nepříliš známého horského celku. Hora samotná se pak díky izolované poloze v místech, kde dávají karpatské lišky dobrou noc, vyznačuje drsnými, řekli bychom přímo arktickým podmínkami. Sečteno a podtrženo - ideální, přiměřeně náročný cíl pro milovníky zimních výstupů, skialpinisty či vyznavače přechodů na sněžnicích.



Na nejvyšší beskydský vrchol vede v současnosti hned několik značených cest. Ze slovenské strany je to populární, ale poněkud zdlouhavá trasa z Oravské Polhory. Zajímavější a náročnější cesty však vedou od severu, tedy z Polska. Pravě zde spadá celý mohutný, takřka 10 km dlouhý hřeben hory hned několika impozantními žleby, které podnes nesou výrazné stopy dávné ledovcové činnosti (ostatně severní strana byla mnohonásobně více zaledněná než ostatní části masívu). Svahy zde dosahují sklonu až 60° a tak není divu, že celá oblast je v zimě ohrožena lavinami. Jedním z nejstrmějších žlebů (Piarźysty) vede pověstná „ferrata“ Akademicka Perć, která je dílem tvůrců slavné tatranské stezky Orla Perć. Přestože je tato pěkná, ale nijak zvláště náročná stezka v zimě uzavřena, mnoho návštěvníků na to příliš nedbá. Svědčí o tom v zimě vyšlapaný chodník a desítky postav, drápajících se sněhovým kuloárem pěkně po čtyřech vzhůru. Rozhodně však tuto cestu nelze v zimě doporučit.



Nejpěknější a zároveň nejkratší trasou na vrchol Babi Góry je výstup od silničního sedla Krowiarky (parkoviště, v zimě obtížně sjízdné). Je to jediná cesta k vrcholu, která takřka po celé své délce vede otevřeným hřebenem. Rozhledově jsou skutečně excelentní, rovněž několik skalních útvarů doplňuje kolorit místa, ale... Babia Góra je větrná hora. Ledový vichr bičuje hřebeny a svahy masívu takřka nepřetržitě a tak se sice z výhledově báječného výletu stávají větrné galeje. Ty dvě a půl hodiny výstupu dokonale promrznou a do ruda vyšlehají každého odvážlivce.


 
Z polské strany však vede na vrchol ještě jedna trasa, Vcelku pohodlná, v závěru pak neobyčejně krásná přes sedlo Brona (Brána). Nástupním místem je „nekonečná“ osada Zawoja, ležící u paty Babiej Góry. Samotný počátek stezky je v části zvané Markowa (malé muzeum, bouda NP). Prvním cílem je turistická chata Markowe Szczawiny, kam vede dobře značená, v horní části dřevěným zábradlím zabezpečená cesta, kterou zvládneme i zimním období na hodinu a půl. Chata Markowe Szczawiny (1180 m) byla nejstarší turistickou chatou v oblasti. Byla, ale už není. Stará chata byla v roce 2007 zbourána, dnes zde již stojí hrubá stavba nové, mnohem větší a modernější chaty, která by měla začít sloužit turistům již v červenci 2009. O skromné občerstvení, příp. ubytování pro max. 14 osob se stará „goprówka“ (stanice polské horské záchranné služby - GOPR). Je zde možno zakoupit nejen horký čaj a skromnější jídlo, ale také speciální „piwo grzane“ což je svařené pivo se skořicí a hřebíčkem (skutečně nářez i pro otrlé pivaře). Od polany u chaty pak pokračujeme po červené značce nádherným vzrostlým lesem do sedla Brona. Závěrečný výstup je opravdu drsný, je však vykoupen prvním nádherným výhledem. V dalším průběhu výstupu ještě krátce ponoříme do lesa (v zimě nádherné scenérie), ale pak již jen kolem sloupů zimního značení stoupáme vzhůru. Přestože trasa vede otevřeným hřebenem, není příliš vystavena větru. Pouze na dvou místech se do nás opře skutečně pořádně - jakmile opustíme první lesík za sedlem a pak až pod samotným vrcholem. Ostatně toto místo nese výstižný název Lodowa Przełęcz (1617 m) a větru, který nás zde přišpendlí k zemi se říká „Orawiak“ (podle Oravy, odkud vane). Před námi je již poslední ostřejší výšvih a jsme na vrcholku Diabłak, jak Poláci nazvali nejvyšší kotu Babi Góry. Snad podle mýtů o sabatech čarodějnic, ale také dost možná podle „ďábelského“ počasí, které zde panuje po většinu roku. Pokud to však vyjde, pak to stojí za to. Vždyť Tatry jsou odtud doslova na dosah, o desítkách dalších slovenských pohoří ani nemluvě. A pokud chytneme klasickou zimní inverzi, dočkáme se neskutečné podívané. Zvláště odolní jedinci, kteří čas od času na vrcholu táboří pak mohou být svědky fantastického několikakilometrového stínu, který Babia Góra vrhá při západu slunce na polskou část Oravy.



Praktické informace:
Doprava: Do obce Zawoja je možné dojet z několika směrů. Pokud jedeme ze Slovenska, pak použijeme přejezd Hliny a pak poněkud složitěji na místo. Nejsnadnější je cesta ze severu Moravy přes města Czeszyn (Český Těšín), Bielsko-Biała a Wadowice. Vlakové spojení složité a zdlouhavé.
Čas výstupu: Zawoja - Markowe Szczawiny 1,5 hod. - Brona 1 hod. - Babia Góra 1 hod. Celkem 3 - 3,5 hod. (platí i pro zimní výstup pokud je cesta prošlapaná).
Mapy a průvodce: Orava/Beskid Žiwiecki (VKÚ, 1:50 000), Babia Góra/Zawoja (Compass, 1:30 000), průvodce Oravské Beskydy (Dajama), Polské Hory (Mirago).



Vyšlo v magazínu Outdoor č.2/2011

Přednášky

Ivo Petr

Náčelník klubu AlpinTrek
Telefon: 777 03 13 14
Email: alpintrekclub@seznam.cz
Facebook : Ivo Petr

Ivo Petr