Barvy a vůně Istanbulu

AlpinTrek : Články : Turecko - Barvy a vůně Istanbulu vydáno 8. 2014    Autor: Ivo Petr

Syrový ranní chlad, houkání sirén trajektů, rakety minaretů trčící do těžkých temných mraků, pach ryb a moře mísící se s mumrajem probouzejícího se velkoměsta. Jen jasně červená vlajka s bílým půlměsícem, vyvěšená na zádi lodi, oživuje šeď a smutek všedního rána. Toto je Istanbul, město sedící na dvou židlích. Zatímco jednou polovinou „zadnice“ dřepí v Evropě, druhou pak drtí asijský kontinent.



Turecký Istanbul můžeme navštěvovat stále a pořád a nikdy se nebudeme vracet do stejného města. Ostatně není divu. Město, které neslo v minulosti již tolik různých jmen (Cařihrad, Konstantinopol, Byzanc) ani nemůže být nikdy stejné. Přestože jezdím především do hor, městům, a těm velkým především, se člověk nevyhne i kdyby chtěl sebevíc. Nejsem sběratel skalpů světových metropolí ani běžec po chodbách muzeí a rozhodně netoužím s kotníky ve tvaru kopacích míčů běhat po městě ve stylu „vpravo hleď, vlevo hleď“. Spíše chci jen nasát atmosféru místa, posedět mezi místními nad šálkem kávy, naslouchat rytmu neznámého jazyka a dostat se objektivem fotoaparátu alespoň trochu městu pod kůži.
K tomuto účelu je Istanbul svou magií, multikulturním rozměrem a orientálním koloritem místem takřka ideálním.



Paláce
Říká se, že kdo nenavštíví palác Topkapi, jakoby v Istanbulu ani nebyl. Jistě na tom něco bude, ale... Ale připravme se skutečně na skutečný maratón a drsný nápor na všechny smysly. Topkapi je světem samým pro sebe, je městem ve městě a jen „zběžná“ prohlídka zabere celý den (raději však dva). Pokud jsme vytrvalí šlapači a skuteční milovníci umění s cílem projít vše, co tento neskutečně rozlehlý prostor nabízí, připravme se na menší zásah do peněženky (cca 300 - 500 Kč za všechny vstupy), dobijme všechny zdroje do fotoaparátu a můžeme vyrazit.



Jakmile projdeme hlavní bránou (vstup hledejme za chráme Aya Sofya) vejdeme na první nádvoří, kde toho příliš nehledejme (stará mincovna příliš nezaujme). Teprve po průchodu tak trochu „disneyovsky“ působící brány Bab-üs Selám vejdeme na druhé a největší nádvoří, které již oslní zelení a nádhernou výzdobou. Kroky všech návštěvníků vedou nejprve do velkolepých palácových kuchyní s velkou sbírkou čínského porcelánu a stříbra. Prostory to jsou skutečně úctyhodné, vždyť se zde připravovalo jídlo až pro 5000 lidí! Nejtypičtější stavbou této části paláce je věž Adalet Kulesi (Justiční věž), jedna z mála staveb, viditelná také z vnější strany hradeb paláce. Turisty nejvíce vyhledávanou stavbou je však slavný Harém. Původních 300 místností se díky organizované (a zvláště placené) prohlídce zúžilo na několik desítek, navíc ta necelá hodina, která je této části paláce věnována, příliš prostoru pro detailnější prohlídku nedává. Nicméně se jedná o velmi působivé místo, především luxusně vyzdobená komnata Murada III. patří k vrcholům prohlídky.



Vytrvalí milovníci historie a umění pak pokračují Bránou blaženosti na třetí nádvoří, kde na ně čeká další smršť orientu, přepychu a dokonalých ukázek umu řemeslníků a stavitelů. Největší pozornost přitahuje dvorní pokladnice Hazine, kde vše vrcholí - zlato, stříbro, smaragdy, diamanty. V kontaktu s touto záplavou jistě neudiví fakt, že palác Topkapi patří k nejbohatším muzeím na světě. Čtvrtým nádvořím se čtyřmi altány (kiosky) projde většina návštěvníků již apaticky a totálně vyřízena (naštěstí se zde lze najíst). Fotografování je v celém objektu povoleno a fotit je skutečně co. Detaily nádherně zdobených bran, vrat a oken, arabskou zlacenou kaligrafii, stinné podloubí, zelené zahrady a samozřejmě lidi. Ovšem na nějaký kolorit zapomeňme. Zde jsou pány turisté (ovšem školní mládež v uniformách, především pak černooké dívky rozhodně bez půvabu nejsou).



Mešity
Hipodrom kdysi bývalo místem, kde si to místní borci rozdávali v závodech koňských spřežení a ve sportovním zápolení. Jakýmsi „pupkem Istanbulu“ zůstalo dodnes. V jeho bezprostřední blízkosti nejen najdeme dvě nejslavnější mešity města, ale také pravý egyptský obelisk, lehce nás zde odchytí naháněči hotelů (což doporučuji) a v neposlední řadě můžeme něco „uzobnout“ z nabídky pouličních prodavačů dobrot. Magnetem číslo jedna (a dvě) jsou snad nejvýznamnější stavby Istanbulu - Aya Sofya a elegantní Modrá mešita. První z nich působí poněkud těžkopádným dojmem. Ostatně není se co divit. Jedná se o přestavěný křesťanský velechrám Sancta Sofia (Hagia Sophia). Byla postavena v letech 527 - 565 jako symbol byzantské říše a až do roku 1453 byla největší křesťanskou stavbou na světě. Po dobytí Istanbulu byla přestavěna na mešitu a to poměrně jednoduchým způsobem - po obvodu byly přistavěny 4 minarety, původní fresky byly přemalovány a bylo „vymalováno“.



Od r. 1935 je celý komplex muzeem a návštěva tohoto velkolepého architektonického a duchovního díla je nepochybně velmi silným zážitkem. Prohlídka všech tři sektorů chrámu (samotný chrám, vnější chodby a zahrada) zabere dosti času, vstupné nijak zvláště nezatíží náš rozpočet (cca 200 Kč) a samotná prohlídka rozhodně stojí za to. Fotografové pak ocení přirozené světlo, pronikající do stavby mimo jiné přes 12 velkých oken, umístěných pod kopulí chrámu. Mě osobně však mnohem více oslovuje oproti stojící Modrá mešita (Sultan Ahmet Camii). Oproti názvu se nejedná o žádnou modrou stavbu, ale o šedivě bílou nádheru se šesti (!) minarety. Modrá mešita totiž vděčí za svůj název nádherné vnitřní výzdobě, tvořené modrozelenými kachlíky. Mešita je volně přístupná, ovšem dostat se dovnitř nemusí být až tak snadné. Po celý rok a po celý den je doslova obležena jak turisty, tak věřícími a tak není divu, že lidské hemžení vyžaduje regulaci (např. v době modliteb není mešita přístupná vůbec).



Focení zakázáno není, nesmí se však používat blesk (na což mnoho turistů příliš nedbá). Dostatek magického světla zajišťuje hned 280 oken, bohužel značný provoz znemožňuje potřebnou koncentraci k focení.
Mešit je v Istanbulu mnoho, některé oslní svou velkolepostí (např. Sulejmanova mešita, největší ve městě, v současnosti v rekonstrukci), jiné naopak svou pokornou skromností (Rüstem Pasa Camii), ovšem fotograficky nejvděčnějším objektem je asi Yeni Cami neboli Nová mešita (vždyť je stará „jen“ 400 let). Najdeme ji v blízkosti Galatského mostu a vzhledem k faktu, že hned vedle se nalézá atraktivní trh s kořením (Misir Karsisi), jedná z fotografického hlediska o zcela jedinečné místo. Mešita snad ani není ničím výjimečná. Je spíše takovou menší  a klidnější kopií slavné Modré mešity, ale snad právě díky tomu se zde může každý fotograf dosyta vyřádit. Na první pohled dojemně prostá výzdoba s rudým kobercem a až k zemi pověšeným lustrem vezme při podrobnější prohlídce rychle za své. Ornamentální kachle, vyřezávané sloupy, velkolepě zdobená kopule, prostě nádhera. Také zde se nesmí používat blesk, ten by nám však stejně asi příliš nápomocen nebyl. Vždyť jedině dostatečně dlouhé časy dokáží bez zkreslení zaznamenat tuto vznešenou krásu.



Trhy a lidé
Turecko je zemí zaslíbenou pro všechny lovce lidí. Tím samozřejmě nemyslím obchodníky s „bílým masem“, ale fotolovce. Turci oproti jiným muslimským zemím fotografování milují a ochotně pózují před objektivem fotoaparátu. A v tom je právě problém. Pořídit fotografii s normálně se tvářícím Turkem je takřka nadlidsky výkon. Jakmile požádáme vyhlédnutou oběť o svolení k fotografování, okamžitě se začne upravovat, česat, čistit a hned vzápětí zaujme pozici typu „pepíček na otáčecí židli s plyšovým medvědem“. V tom okamžiku nastává manévr č. 1 - vyfotit dotyčného jak chce, tedy strnule zírajícího do objektivu. Teprve ve druhé fázi, tedy po celkovém povolení obličejového svalstva, využít chvíle nabyté důvěry a jen tak, jakoby mimochodem, cvakat spouští uzávěrky před objektem a k tomu plácat pozornost odvádějící věty (počasí, obchod, fotbal, rodina atd.).



Pravým rájem nejen lovců těl a tváří, ale i pravého orientálního koloritu je pak Velký Bazar (Grand Bazar neboli Kapali Karsi). Obrovský komplex takřka 4000 obchodů pod jednou střechou dokáže zamávat i s velmi zkušenými borci. Na každém kroku jsem vystaveni frontálnímu útoku vůní, barev, hluku a mnohdy jsme proti své vůli tu a tam vtaženi do nákupů věcí, které jsme vlastně ani vůbec nechtěli (ale nekupte to za ty peníze...). Fotografická nirvána nejvyššího stupně. Přestože celé tržiště je zastřešeno, světla je zde skutečně dost a tak nebudeme potřebovat ani stativ či blesk. A fotit je skutečně co. Vitríny našlapané k prasknutí zlatem, stříbrem (a drahým kamením), látky a šátky v odstínech, o jejichž počtu se může displejům posledních typů mobilu jen zdát, tepanými konvicemi, zbraněmi, keramikou, sklem, suvenýry, kůží a kdoví čím ještě. A mezi tím lidé. Nakupující, okounějící, prodávající, gestikulující, křičící, přežvykující, ale i v klidu posedávající a vychutnávající si svůj tradiční čaj. Zde si správný „paparazzi“ rozhodně přijde na své. Ptát se na svolení k focení je zcela zbytečné, v tom mumraji si stejně nikdo nevšimne kdo koho a proč fotí.



A ty další...
Popsat byť jen zlomek krás Istanbulu několika větami není v lidských silách. Vždyť zde ještě je proslulý Galatský most se zástupy rybářů, diametrálně odlišný moderní Istanbul s divoce tlukoucím srdcem - náměstím Taksim, je tu také mnohem orientálněji vyhlížející asijská část. A také kebab, pivo Efes, křupavé preclíky, cukroviny, smažené ryby a mnoho a mnoho dalšího.

BONUS
Doprava

Istanbul je díky levné letecké dopravě zcela snadno dostupný. Letenku lze pořídit do 3000 Kč (Click4Sky, Sky Europe), letiště jsou ve městě dvě - Atatürk nedaleko centra (doprava metrem) a Sabiha Gökcen na asijské straně (doprava busem č.10 do čtvrti Kadiköy a trajektem přes Bospor). Po městě pak jezdí pozemní tramvaj zvaná poněkud paradoxně Metro, četné autobusy, levné taxi a trajekty. Jízdenky zde neexistují, platí se žetonem vhozeným do turniketu na každé zastávce.

Ubytování
V Istanbulu se lze překvapivě lehce a levně ubytovat přímo v dostřelu všech nejvýznamnějších památek starého města (čtvrt Sultanahmet). Přímo v blízkosti Hipodromu existuje množství levných hotelů a ubytoven (100 - 250 Kč). Předchozí rezervace zbytečná, stačí obejít pár objektů nebo se nechat „odchytit“ naháněči přímo ve městě. Smlouvání nutné, objekt je rovněž vhodné posoudit vizuálně!

Vyšlo v magazínu DIGIfoto 10/2009

Přednášky

Ivo Petr

Náčelník klubu AlpinTrek
Telefon: 777 03 13 14
Email: alpintrekclub@seznam.cz
Facebook : Ivo Petr

Ivo Petr