Cima della Vezzena (3192 m)

AlpinTrek : Články : Itálie - Cima della Vezzena (3192 m) vydáno 8. 2014    Autor: Ivo Petr

Ráno v sedle Passo Rolle bylo průzračné  a studené jako břitva. Zatímco do skalnatého kopí vrcholu Cimon della Pala a ohromující pyramidy Cima della Vezzena se již opírá ostré ranní slunce, údolí na jihu se jako gigantický bazén naplnily mraky a mlhou. Je jasné, že dnes je jeden z těch „top“ dní v roce a výstupu na největší vrchol Dolomiti di Pala už nic nemůže zabránit.

Dolomiti di Pala (správně Pale di Martino) leží tak trochu ve stínu svých slavnějších sousedů. Vystrčeny zcela jihu Dolomit leží o kus dál, než vedou cesty většiny návštěvníků z našich zeměpisných šířek. A tak zatímco Marmolada, Tre Cime či Sella praská ve švech, zde vládne klid a pohoda. Slovo Pala znamená ladinsky „štíhlá věž“ a je to věru trefné pojmenování. Koncentrace krásných věží je zde skutečně vysoko nad dolomitickou normou. Korunu celé té kráse nasazuje jeden z tvarově nejkrásnějších vrcholů Evropy - Cimon della Pala, zcela právem přezdívaný na „Matterhorn Dolomit“. Na první pohled skromněji vyhlížející Cima della Vezzena leží tak trochu v jeho stínu. To však nic nemění na tom, že je to vrchol široko daleko nejvyšší a navíc docela dobře dostupný.

Snadno a nudně
Pokud nemáme ambice vyrazit na vrchol Cima della Vezzena po jedné z nejtěžších ferrat v Dolomitech vůbec (cesta Bolver-Lugli), pak nás čeká sice zdlouhavý, ale technicky nijak náročný výstup korunovaný naprosto fantastickým rozhledem. Startovním místem je silniční sedlo Passo Rolle (1972 m), resp. hostinec Malga Fosse di Sopra, ležíce asi o kilometr a půl níže u cesty. Značená stezka míří nejprve pod mohutné, barevně šrafované stěny Cimon della Pala, přelézá několik skalních bloků (rovněž nenápadná odbočka na jištěnou cestu Bolver-Lugli), míjí odbočku k chatě Col Verde a širokou suťovou dolinou vyjde do sedla Passo Bettega. Tento poněkud monotónní úsek je zpestřen nádhernými výhledy na hřeben hor Catena de Lagorai, který na první pohled nemá s Dolomity naprosto nic společného (o tom ale až dále).

Dosažením sedla se nám poprvé otevře překvapivý pohled na zvlněnou pláň Altipiano delle Pale di Martino, která skutečně připomene nefalšovanou nehostinnou vysokohorskou poušť. V dalším postupu stezka kupodivu klesá, přechází přes skalní žebro a potom přes značně ujíždějící suť vyjdeme do dalšího sedla na cestě - Passo Travignolo. Vysoká nadmořská výška je již znát (2925 m), výhledy jsou skutečně dramatické, jen ten malý, mnoha trhlinami rozbrázděný ledovec Ghio di Travignolo, nalézající se kousek odtud jakoby do této monochromatické krajiny ani nepatřil. Od vrcholu samotného nás již dělí jen strmý, štěrkem pocukrovaný svah a závěrečná „lezba“ přes skalní bloky. Cima della Vezzena je skutečnou horou protikladů. Ze strany výstupu se jedná o nenápadnou „nakloněnou rovinu“, na straně druhé padá v tisícimetrové vertikále kolmo dolů. Díky své poloze na okraji území Dolomit nabízí nejen excelentní pohled na všechny významné obry Dolomit, ale také na méně známější celky na jihu (ach, tolik zatím neobjevené krásy). Sestup z vrcholu je možný stejnou cestou nebo náročnější „ferratou“  Gabitta d´Ignoti.

Těžce a závratně
Vrcholu Cima della Vezzena lze dosáhnout také jednou z nejtěžších a asi nejvíce sportovně vedených „železných“ cest celých Dolomit - cestou Via ferrata Bolver-Lugli. Vede v linii klasické lezecké cesty Higusi z r. 1921 a její název je odkazem na rodinu Bolver-Lugli, která stavbu cesty financovala. Její největší kouzlo spočívá především v expozici a v úsporném, ale dostatečném užití jistících prvků, což z ní činí jednu z „nejpřírodnějších“ cest Dolomit. Nástup na cestu hledejme v sedle Col Verde (1965 m) a nutno podotknout, že samotný nástup se díky nenápadnému nápisu na skále velice snadno mine.

Začátek cesty není nijak těžký, jedná se pouze o výstup strmými skálami a nástup nijak nenapovídá, co nás v dalších chvílích čeká. Teprve po dosažení jihozápadního pilíře, spadajícím ze stěny Cimon della Pala se dostáváme na samotnou ferratu. Následuje několik stěnových přelezů (především 50 m vysoká kolmá plotna je skutečnou chuťovkou) a komínů, protkaných několika úzkými horizontálními policemi, kde si každý vyznavač těchto cest přijde skutečně na své. V závěru se obtížnost snižuje a přechodem hřebínku dojdeme k červené plechovce bivaku Fiamme Gialle. Jsme ve výši těsně nad hranicí 3000 m a k vrcholu Cima della Vezzena nám zbývá jen kousek cesty, kopírují normální výstup popsaný výše.

Pokud jsme skuteční ferratoví „nenažranci“ a klasická turistická sestupovka není „náš šálek čaje“, pak se můžeme dostat dolů po cestě nesoucí poněkud zavádějící název Via ferrata Gabitta d´Ignoti. V reálu se jedná o normální vysokohorskou trasu, kde jistící prvky najdeme jen na několika choulostivých místech a se skutečnou ferratou nemá pranic společného. Tato cesta byla totiž v terénu vytýčena mnohem dříve než ferrata Bolver-Lugli a prapůvodně sloužila jako alternativa k normální turistické cestě na nejvyšší vrchol pohoří. Ve vrchní části přechází ledovcem (vyšlapaná stezka), později klesá kolem bivaku Brunner do doliny Val Strutt až dojde k lanovce a k chatě Rosetta. Celkově velkolepý a v mnohém zcela jedinečný přechod nejvyššího patra Dolomiti di Pala.

Na skok do „Tater“
Sedlem Passo Rolle prakticky končí Dolomity jako takové, neboť dále na jih se vlní svými tatransky působícími vrcholy Fleimstalské Alpy. Kontrast charakteru hor je náhlý a skutečně  markantní. Jakoby mávnutím kouzelného proutku mizí cimbuří vápencových stěn a věží a na scénu přichází kosodřevina, jezera a strakatá žula. Není mnoho míst, kde si do sytosti můžeme vychutnat tak prudký kontrast geografického rozhraní. Fleimstalské Alpy nejsou žádným bezvýznamným trpaslíkem (délka hřebene 40 km) a hned v zázemí sedla Passo Rolle se prezentují snad svou nejpůvabnější částí - hřebenem Catena de Lagorai.

Pěkným cílem jednodenního výletu může být skalnatá pyramida vrcholu Colbricon (2602 m), poskytující naprosto jedinečný „odstupový“ výhled na Dolomity. K dosažení vrcholu nám bude stačit sotva 5 hodin v obou směrech. Bude to však atraktivní půlden, kde přejdeme kolem několika tyrkysových jezer, idylických travnatých louček a v závěru vystoupíme v prostředí skalnatých varhan na naprosto skvělý vyhlídkový bod. Rozhodně nevynechat! Rovněž přítomnost mnoha vojenských pevností (Passo Rolle bylo v průběhu 1. svět. války důležitým strategickým bodem) dodává tomuto vcelku snadnému výletu punc jedinečnosti.

Praktické informace:
Doprava: Dolomiti di Pala jsou nejsnáze dostupné od jihu, tedy po silnici č. 50, spojující San Martino di Castrozza s údolím Fiemme. Nejbližší žel. stanicí je Feltre, odkud pokračuje do hor 8 autobusových spojů denně (hodina a čtvrt jízdy). Rychlou a relativně levnou alternativou je letecky do Milána, odkud jede denně po jedné hodině odpoledne autobusový spoj přímo na místo (+6 hod. jízdy busem).
Čas přechodu: Passo Rolle - Cima della Vezzena 4,5 - 5 hod. ve výstupu po normální cestě (sestup stejnou cestou 3 - 4 hod.), Via ferrata Bolver-Lugli zabere 4 hod., sestup po ferratě Gabetta d´Ignoti pak trvá dobrých 5 hodin.
Mapy a průvodce: Kompass č. 76 – Pale di San Martino 1:50 000, Kompass č. 622 Pale di San Martino 1:25 000, Tabacco č. 4 Dolomiti Agordine e di Zoldo/Pale di San Martino 1:50 000, Tabacco č. 022 Pale di San Martino 1:25 000, průvodce Zajištěné cesty Dolomity - jih (Alpy/Kompass), Italské Alpy - východ (Mirago 2000).

Vyšlo v magazínu Outdoor č.2/2009

Přednášky

Ivo Petr

Náčelník klubu AlpinTrek
Telefon: 777 03 13 14
Email: alpintrekclub@seznam.cz
Facebook : Ivo Petr

Ivo Petr