Divočina jménem Cederberg

AlpinTrek : Články : Jižní Afrika - Divočina jménem Cederberg vydáno 8. 2014    Autor: Ivo Petr
 
Údolí Sloní řeky je díky oslnivě bílým písečným břehům a malým dunám kontrastujících s bujnou vegetací nádherné. Je ale také zároveň signálem, že naše cesta je u konce. Jen nesmíme minout nenápadnou odbočku, mířící k osadě Algeria, která je severní vstupní bránou do rudě zbarveného světa skalních formací divočiny jménem Cederberg.

 



Výraz „osada“ je však poněkud přehnaný. Algerii tvoří jen bouda správce NF (National Forest), jeho domek a příjemné a upravené tábořiště u břehu říčky Rondegat. Se správcem je celkem snadná domluva, dokonce je ochoten něco slevit z oficiálního ceníku jak za vstupné, tak za ubytování. Takže nám to pěkně začíná. Duben je v Jižní Africe již spíše obdobím podzimu a tak ani nepřekvapí, že jsme v celém kempu sami. Ovšem deštivé a šedivé ráno neslibuje nic dobrého. Naštěstí za hodinu je vše jinak a fantasticky modrá obloha se šmouhami bílých mráčků a perfektně „umyté“ hory vybízejí k činnosti.



Kamenná katedrála
Cílem prvního dne pobytu v druhém nejvyšším jihoafrickém pohoří je i přes poněkud pozdější hodinu odchodu oblast zvaná Cathedral Rocks. Dle informační brožury se sice jedná o skoro osmihodinový okruh, ale jsme odpočatí, plní síly a s vědomím, že se nemusíme trápit s žádnou těžkou obludou na zádech, vyrážíme na túru. Trasa vede nejprve pohodlně širokou cestou vzhůru údolím, teprve v blízkosti farmy Uitkyk se mění v úzkou pěšinu, nekompromisně překonávající strmý sráz a převýšení dobrých 1000 m. Ovšem čím výše stoupáme, tím jsou rozhledy na bizarní, skoro měsíční krajinu severního Cederbergu velkolepější. K solitérním skalním útvarům se na scénu přidávají suché, africkým sluncem vybělené kmeny cedrů. Právě tyto stále vzácnější Clanwilliamské cedry (Widdringtonia cedarbergensis) daly jméno této horské divočině – Cederberg neboli Cedrové hory.



Dnes je tato nevysoká dřevina kriticky ohrožena a v horách samotných na ni příliš často nenarazíme. Jakmile cesta dosáhne temene náhorní pláně, ráz krajiny se mění. Před námi leží rozmáchlá, vysoko vyzdvižená plošina Grootland načervenalé barvy s bujnými porosty fynbosu a markantními ostrými okraji. Díky dokonale čistému a suchému vzduchu a naprosté „prázdnosti“ prostoru postrádají hory záchytný bod k uchopení jejich skutečného rozměru. Přestože nás od vzdálených hřebenů stolových hor dělí mnoho hodin pochodu v podstatě asi neschůdným členitým terénem, vše se zdá na dosah ruky.



Sotva znatelná, ale stále dobře značená pěšina kličkuje kolem bizarních skalních útvarů a dosahuje svého nejvyššího bodu ve výši 1390 m. Jižnímu horizontu dominuje slavná Cathedral Rocks – skupina skalních věží a pilířů. Po pravdě řečeno – čekal jsem více, skalní formace je od stezky dosti vzdálená a dosahuje spíše skromnějších rozměrů, než slibuje poněkud nadnesený název. Situaci ale zachraňuje skutečně impozantní hora Jurie se Berg (1529 m) se svou monumentální skalní stěnou.  Zanedlouho scházíme ke kamenné chatce Middelberg haus, postavené v nádherném prostředí dominantního vrcholu Pyramide Peak. Den se již pomalu chýlí ke konci a před námi je ještě nelehký, místy exponovaný sestup zpět do Algerie. Desítky serpentin překonáváme takřka sprintem a tábora v Algerii dosahuje v okamžiku soumraku.



Vlčí brána
V samém srdci Cederbergu leží malá vinařská oblast Dwarsrivier. Nedaleko odtud se k nebi tyčí snad nejslavnější výtvor Cederbergu - kamenná palice Maltézského kříže (Maltese Cross), o kousek dále se pak nalézá nejvyšší hora pohoří, 2026 m vysoký Sneeuberg. Ovšem nejkrásnější a také jednou z nejnáročnějších túr je výstup k obdivuhodnému skalnímu oblouku Wolfberg Arch. Počet návštěvníků je regulován systémem povolenek, které lze zakoupit na recepci kempu. Ta však nejen večer, ale i ráno zeje prázdnotou a tak vyrážíme na túru bez permitu. Jednu povolenku již máme z Algerie a tak jsme rozhodnuti na nic nečekat a v případě nouze „udělat ze sebe blbce“ a tvrdit, že se toto povolení vztahuje na celý Cederberg (což bohužel není pravda). Nemaje číselný kód k zámku přelézáme hned zrána plot vstupní brány a tak trochu se strachem pokračujeme po prašné cestě k poslednímu parkovišti, kde má svůj počátek hned několik turistických tras.



Stezka se prodírá hustým porostem fynbosu. Zde by snad bylo dobré vysvětlení o co se vlastně jedná, neboť s tímto floristickým fenoménem se setkáme pouze v Západním Kapsku. Fynbos (v překladu „pěkný keř“) je vlastně nejmenší, ale zároveň druhové nejbohatší království rostlin na světě, které lze podle dominujících druhů rozdělit do několika skupin. Na prvním místě to je asi nádherná protea, tvořená především stejnojmennou jihoafrickou národní rostlinou, dále porosty asi 600 druhů vřesovců nazývaných jako erica nebo geofyty s několika exempláři orchidejí.



Ale vraťme se na cestu. Jakmile překonáme pás vegetace dostáváme se k ohromujícím skalním stěnám. Pěšina se zde poněkud ztrácí a než dosáhneme úžasného sevřeného koridoru Wolfberg Cracks, nevyhneme se snadnějšímu lezení. Ovšem to pravé vzrušení přichází až při vstupu do úzké soutěsky. Obklopí nás neskutečný skalní svět ve všech svých bizarních formách – skalní stěny připomínající ementál, věže, věžičky, cimbuří a vymleté kamenné hrnce, vše hrající barvami od krvavě rudé až po něžně okrovou. Horní „prasklinou“ (cracks) pak vyjdeme na plošinku, poskytující nerušený výhled na značnou část pohoří Cederberg. Naše cesta zde však zdaleka nekončí, spíše naopak, jsme totiž teprve v první třetině túry, Více jak dvouhodinový přechod po členité a mnoha neskutečně formovanými útvary lemované náhorní planině nemá chybu a rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co pohoří nabízí. Vrcholem všeho je pak dosažení impozantního skalního oblouku Wolfberg Arch, vysokého dobrých 15 metrů. Výstup do „vlčí brány“ je možný několika způsoby, my jsme zvolili asi nejsložitější, takřka horolezecký výšvih po západní straně a rozhodně jsme se na tomto úseku cesty nenudili. Je zajímavé, že takové atraktivní místo není v obležení turistů a tak si zcela o samotě můžeme vychutnat toto nevšední dílo přírody.



Návrat vede stejnou cestou, kterou ale lze okořenit přechodem duté jeskyně, ve které můžeme obdivovat zajímavé skalní mosty, připomínající mostní oblouky. Tato varianta je však velmi náročná a exponovaný přístup odradí nejednoho z návštěvníků (takřka horolezecký výstup po úzké skalní rampě s velkou expozicí).
Takže – konec dobrý, vše dobré. Nezbývá než navštívit místní vinařskou farmu, která svou výškou přes 1100 m patří k nejvýše položeným v JARu. V malém krámku lze zakoupit nejen za slušné peníze pár láhví vynikajícího vína, ale také pohlednice, horolezecké průvodce a mapy. Na nocleh odjíždíme do kempu Algeria, kde se během družebního večera s místní omladinou podaří úspěšně zlikvidovat všechny vinné produkty. Před námi leží úchvatná Namibie se svými žulovými monolity, kaňony a písečnými dunami. Ale to už je jiná kapitola.



Cederberg Wilderness Area
Oblast divočiny Cederberg (Cederberg Wilderness Area) zaujímá rozlohu o délce 50 km a šířce 20 km v Západním Kapsku (JAR), z hlediska turistického přístupu tedy mezi městy Citrusdal na jihozápadě a Clanwilliam na severu. Hory leží asi 250 km severně od Kapského Města a doprava je možná pouze vlastním dopravním prostředkem, veřejnou dopravou dojedeme maximálně do větších měst na obvodu pohoří. Nejvyšším vrcholem pohoří je hora s poněkud zavádějícím názvem Sneeuberg (2026 m) neboli Sněžka. Při pohledu na víceméně vyprahlou a horkou skalnatou pustinu se ani nechce věřit, že i zde může v zimě napadnout množství sněhu. Ale je tomu skutečně tak. Nejvíce srážek zde pak spadne mezi květnem a září, naopak léta jsou horká a suchá s dokonale čistou oblohou.



Na území divočiny Cederberg se můžeme setkat (o čemž však lze pochybovat) s velmi plachým levhartem skvrnitým (Panthera pardus). Z dalších šelem zde žije karakal (jakási africká obdoba našeho rysa), divoká kočka, promyky (mangusty), lišky a kouzelné surikaty. Dále zde mají domov paviáni, dikobrazi, antilopy (buvolec pestrý, přímorožec) a více jak 100 druhů ptáků. Zajímavě jsou zastoupeny ryby, především ty endemické (8 druhů). Suché a teplé prostředí je živnou půdou pro výskyt hadů, včetně těch hodně jedovatých (např. kobra černokrká známá spíše jako „plivající kobra“). Takže je dobré pozorně sledovat terén, kterým procházíme.
Tragický úbytek cedrů a divoká pastva způsobily, že v r. 1967 byla zcela zastavena těžba dřeva a v r. 1973 byla na ploše 710 km² vyhlášena Oblast divočiny Cederberg a v roce 2004 je pak zařazena do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Zajímavých faktem jistě je, že velká část území severního Cederbergu je majetkem Moravské církve se sídlem ve Wupperthalu.

Praktické informace
Jak se tam dostat:
Letenky do Kapského Města dnes lze pořídit již od 14 tisíc (např. přes Dubaj). Doprava po Jižní Africe je nejsnadnější pomocí pronajatého auta (nebrat na letišti, ve městě je mnoho lepších a levnějších společností). Silnice uvnitř pohoří jsou až na malé výjimky prašné, ale sjízdné.
Kde se ubytovat: Přímo v pohoří existuje několik kempů a chatových osad. Pro pohyb v centrální části to je především Algeria a Dwarsrivier. Ceny od 45 R (cca 130 Kč) za osobu a noc.
Mapy: Oboustranná mapa Cederberg 1:160 000 (s výsečemi nejznámějších míst v měřítku 1:50 000) z nakl. Slingsby. Cena cca 100 R (cca 290 Kč).
Permity: Pohyb a počet návštěvníků v pohoří Cederberg je regulován a na všechny túry je nutné koupit permit. Ty dostaneme prakticky jen ve dvou místech – v Algerii a ve Dwarsrivier (Sandrifft). Cena je 40 R na den (cca 115 Kč).

Vyšlo v magazínu Outdoor č.2/2011

Přednášky

Ivo Petr

Náčelník klubu AlpinTrek
Telefon: 777 03 13 14
Email: alpintrekclub@seznam.cz
Facebook : Ivo Petr

Ivo Petr