Korsika - stručný průvodce, horské túry, přehled chat, praktické info

AlpinTrek : Články : Francie - Korsika - stručný průvodce, horské túry, přehled chat, praktické info vydáno 8. 2014    Autor: Ivo Petr

Ostrov, který poznáme i poslepu
Napoleon o svém rodišti prohlásil, že jej pozná i poslepu. Vůně macchie je skutečně cítit už na kilometry daleko a blížící se přítomnost této nejkrásnější „skalky“ na světě visí ve vzduchu ještě dlouho před tím, než na ostrově přistaneme. Korsika je bezesporu jedním z nejkrásnějších míst na světě, je jedním velkým dobrodružným hřištěm pro všechny. Vždyť mimo smaragdového moře zde najdeme vysoké hory, chladivé kaskády řek, bujnou a jinde nevídanou vegetaci, půvabná kamenná hnízda do horské náruče schoulených vesnic, prostě nic zde nechybí ani nepřebývá.

Korsika je jedním zmála míst, kterého se snad nikdy nenabažíme. Můžete zde být třeba posté a stále budeme mít co objevovat. Korsika svým magickém kouzlem a těžko specifikovanou atmosférou zasáhne snad každého návštěvníka a stane se tak pro něj jednou provždy srdeční záležitostí. Je až s podivem, co vše těch nijak omračujících 8722 km² nabízí. Páteří ostrova je hřeben centrálního pohoří, o kterém se přes teorie, že se jedná o geologické pokračování španělské Sierry Nevady, hovoří jako Korsických Alpách. Ostatně není divu. Stovky většinou ostře modelovaných vrcholů, hluboká údolí a pozůstatky dávné modelace ledovců srovnání s největším evropským pohořím tento příměr jen umocňují. Korsika však nejsou jen vysoké hory. Najdeme zde množství nižších, ale svérázných a těžce prostupných masívů, impozantní kaňony a soutěsky, členité pobřeží a mnoho a mnoho dalšího.



Magnetem číslo jedna pro všechny horaly, cyklisty a podobně postižené jedince jsou Korsické Alpy. Ty se táhnou napříč ostrovem ve směru sever - jih v délce cca 150 km. Dvacet vrcholů zde přesahuje výšku 2000 m a když se uvědomíme, že stejnou hodnotu má i hloubka moře v blízkosti ostrova, je dojem z této gigantické horské hradby ještě intenzivnější. Nejvyšším bodem Korsiky je hora Monte Cinto, dosahující výšky 2706 m (ale údaje o přesné výšce se liší). Pouze jeden vrchol překračuje hranici 2600 m - Monte Rotondo nad úchvatným údolím Restonica. Další vrcholy se pak musí „spokojit“ s výškou kolem 2500 m. Tento handicap si však vynahrazují svými nezřídka divokými tvary, čímž hravě troufnou své vyšší skalnaté bratry. Soutěž krásy a titul korsické horské miss by zcela jistě vyhrála Paglia Orba. Přirovnání k slavnému Matterhornu sice poněkud pokulhává, neboť silueta ostrého skalnatého jehlanu je pozorovatelná pouze z několika úhlů, ale to na její uhrančivé kráse nikterak neubírá.

Největší koncentraci těch nejdivočejších horských krás hledejme na severu ostrova v ose mezi vrcholy Cinto a Paglia Orba. Skalní kotel Trimbolaccio s dvouhlavým kolesem Capo Larghia a dominantní horou Punta Minuta je esenci Korsiky. Jedinečný kolorit místa pak doplňují deštníky pokroucených borovic, dodávající místu příchuť výpravy do éry stvoření světa. Čím jižněji pokračujeme po hřbetě korsických hor, tím více budeme svědky jejich proměny. Komunikačně důležitým sedlem Vizzavona, dělící hory na zhruba dvě poloviny, se ráz krajiny proměňuje. Zprvu sice nenápadně, ale v dalším postupu o to markantněji. Ubývá masivních strmých hor a na scénu přichází více zelená a hnízdy bizarních skalních měst okořeněná krajina. Proměna je skutečně až zarážející. Vrcholem tvořivé síly přírody je pak oblast Bavella, kde si daly dostaveníčko snad všechny krásy Středozemí. Labyrinty osamělých věží a stěn zde více jak kde jinde doplňuje omamně voňavá vegetace neprostupné macchie, dodávající krajině ten správný říz.

Korsické pobřeží je kapitolou samou pro sebe. Především západní a jižní okraje ostrova nabízí úžasné scenérie. Okolí malého přístavu Porto je snad tím nejlepším, co může soulad mezi mořem a horami nabídnout. Červené skály zde hoří silou svého stvoření, odvážné cesty se prokousávají strmým pobřežím a všude přítomné moře dokonale dokresluje tento kýč, který si může dovolit pouze Matka Příroda.
Korsika má však také svůj historicky a kulturní rozměr. Na ostrově se střídali mocenští dobyvatelé jako na běžícím pásu. Korsika byla střídavě řecká, římská, italská, britská a nakonec francouzská, nikdy však nebyla samostatná, jak si přáli mnozí hrdí Korsičané. Tento historický vývoj je na Korsice patrný na každém kroku. Projevuje se to jednak na architektuře jednotlivých měst, koloritu vesnic, ale především v myšlení a postojích místních lidí. I když se dnes již nesetkáme s tak masivní propagací nezávislosti na Francii, včetně všech s tím spojených negativních jevů (atentáty), vnitřní kulturní „odboj“ je stále živý. Korsičané jsou povětšinou příjemní a milí lidé, ale bližší kontakt není příliš možný a dostat se jim alespoň trochu pod kůži není snadné, až snad nemožné. Na to jsou příliš hrdí a tradicionalističtí. To však nic nemění na tom, že se zde asi všude cítit dobře a bezpečně.
Popsat byť jen to „nej“ ze všech krás Korsiky není v rámci této skromné přílohy možné. Proto zde najdeme jen nepatrný střípek z mozaiky, který tento divukrásný kousek pevniny uprostřed moři nabízí.



Ochrana přírody na Korsice
Je jasné, že přírodní bohatství Korsiky je nutné účinně chránit. Ne snad ani tak před turisty, ale před chováním Korsičanů samých. Možná to bude znít tvrdě, ale jsou to především místní lidé, kteří v hojném počtu případů narušují životní rovnováhu křehké ostrovní přírody. Především neukáznění lovci, stavební firmy mýtící pozemky nebo farmáři hledající nové pastviny ničí v duchu svých zájmů značný kus svého životního prostředí. 

Základním krokem k účinné ochraně přírody bylo vytvoření Regionálního přírodního parku (PNRC) v roce 1972. Rozlohou chráněné plochy, činící 3505 km² zasahuje přes dvě třetiny území Korsiky. Jedná se většinou o velmi málo obydlenou oblast, kde je podíl jen málo lidskou rukou dotčené přírody největší. Společnost PNRC se mimo aktivní ochrany přírody zaměřuje především na osvětu, vzdělání a propagaci udržitelného vztahu k přírodě. Příroda Korsiky je v mnoha ohledech jedinečná a je skutečně reprezentativní vzorkem všech krás Středomoří.

Až 17 procent území pokrývají lesy, což je v rámci středozemních ostrovů rekordní číslo. Najdeme zde jak smrky, obrovské jedle a borovice, včetně endemické borovice laricio (Pinus nigra larix). V nižších polohách to pak jsou cesmínové a korkové duby. Rozsáhlé území (odhady hovoří až o 45%) pokrývá porost, jehož označení macchie vzniklo právě zde (je jediným slovem z korsičtiny, které proniklo do světa). Jedná se o společenství stále zelených keřů, rostoucích v pevné symbióze s bylinami a dalšími, většinou trnitými rostlinami. Neprostupné porosty macchie pak doplňují stejně neprostupné hradby nízké olše nebo jalovců. Na vůni Korsiky, která je charakteristickým prvkem ostrova se podílí bohatý výskyt vřesovců, vavřínů, myrty, rozmarýnu, majoránky a mateřídoušky. Největším nebezpečím pro korsické lesy jsou časté letní požáry, které mají většinou na svědomí neukáznění návštěvníci. Především v letních měsících hoří v korsickém vnitrozemí až několik desítek požárů denně. Jistě proto nijak neudiví skutečnost, že pokuty za rozdělání ohně nebo jen zapálenou cigaretu mohou dosáhnout hodnoty až 800 €!



Korsika byla před 65 milióny lety součástí evropského kontinentu. Díky odtržení zde vývoj fauny probíhal izolovaně a tak zde zvířena není tak pestrá, jak bychom se mohli domnívat. Endemický jsou pouze jelen Cervus corsicanus (asi 100 kusů) a zajíc Lepus corsicanus. Ostatní zvířena nijak nevybočuje z podmínek Středomoří. Králem korsickým hor je muflon, trnitá macchie je rejdištěm divokých prasat, lišek a lasiček. Zde nutno podotknout, že prasata jsou fenoménem Korsiky a na jejich činnost nebo dokonce se samými aktéry se potkáváme velmi často. A není to vždy setkání příjemné. Vyvarujme se především divokým bivaků v lesích, kde nás v noci zcela určitě poctí svou návštěvou stádo neobyčejně mrštných a všežravých prasat, rovněž místní lišky zcela ztratily plachost a jejich apetit a drzost vlézt třeba až do spacáků je pověstná. Jiným, objektivně nebezpečným, ale velmi vzácným tvorem je jedovatý pavouk snovačka jedovatá (Latrodectus mactan), obecně známá pod názvem „černá vdova“. Kousnutí tímto nevelkým pavoukem, resp. především samičkou (asi 4,5 - 5 cm) s oranžovou až červenou skvrnou na zadečku je fatální a většinou končí smrtí.

Ptačí říše je na Korsice zastoupená více jak bohatě. Největším ptákem ostrova je orlosup bradatý s rozpětím křídel až 2,8 m. Jednoho z mála ryze endemickým ptáků - brhlíka korsického můžeme spatřit především v údolí Restonica, ale vzhledem k tomu, že dorůstá délky pouze asi 13 cm, identifikují jej asi jen velcí znalci. Druhově nejpestřejší oblastí je především korsické pobřeží, kde můžeme pozorovat např. vzácného kormorána chocholatého s rozpětím křídel až 1 m, na poloostrově Cap Corse zas můžeme narazit na racka zelenonohého, kterého bychom jinde v Evropě už hledali těžce. Pravým rájem pro pozorování ptáků a mořské fauny je poloostrov Scandola, chráněný jako přírodní rezervace. Na kdysi hojného tuleně středomořského již dnes nenarazíme, ale na stovky pokřikujících ptáků zcela určitě.
Mimo území Korsického přírodního regionálního parku najdeme na Korsice ještě několik dalších chráněných území. Nejvíce z nich najdeme především na pobřeží. Jsou to polopoušť Les Agriates (největší chráněné území, cca 5000 ha), záliv Santa Giulia, údolí du Fango na západním pobřeží, zátoka a skalní útvary Roccapina,  pás pobřeží Campomoro-Senetosa, ostrov de Pinarellu, borový háj Pinia nebo „karibská“ pláž  Capandula na Cap Corse. Nejkřehčejší ekosystémy mají status „přírodní rezervace“. Na prvním místě to je poloostrov Scandola, dále ostrovy Bruzzi, Moines, Cerbicale, Finocchiaroli a nádrž Biguglia.



Cinto - Paglia Orba - Monte d´Oro - korsický trojboj
Korsické hory jsou dokonalým prostorem plným ostrých skalních štítů, osamělých skal, naježených hřebenů i táhlých zasmušilých hor. Vrcholy nejvyšší vždy lákaly a budou lákat lezce, milovníky přírody a turisty všech věkových kategorií. Vybrat z palety desítek skvostných horských cílů není snadné, ale trojlístek Cinto - Paglia Orba - Monte d´Oro je skutečně reprezentativním vzorkem divokých krás Korsiky.


Nejvyšší z nejvyšších
Ačkoli hora Monte Cinto jako jediná z korsických hor přesahuje hranici 2700 m, není to na první pohled nijak patrné. Svou nenápadnou siluetou se zcela ztrácí v dlouhém skalnatém hřebeni, a tak není divu, že po dlouhá desetiletí unikala pozornosti horských dobyvatelů. Za nejvyšší vrchol ostrova byla pro svůj dominantní tvar považována Paglia Orba nebo rovněž značně vysoký vrchol Monte Rotondo. Historicky první dochovaný výstup je připisován Edouardu Rochetovi. Tento horolezec a horský vůdce vystoupil spolu se svými druhy na vrchol z jižní strany v červnu 1882. Dnes patří skalp nejvyšší korsické hory takřka k povinným trofejím všech horských návštěvníků ostrova. Základní trasy na vrchol jsou dvě - od severu, tedy z Plateau Stagnu a jižní varianta od obce a stejnojmenné přehrady Calacuccia. Oba výstupy jsou vyčerpávající, dlouhé a místy i relativně obtížné. Vydejme se na Monte nejprve od jihu, tedy z míst, kudy vede asi nejfrekventovanější cesta na vrchol. Z osady Lozzi (nedaleko přehrady Calacuccia) se nejprve vydáme po asi 7  km dlouhé štěrkové cestě k salaším Lozzi (parkoviště, cesta je obtížně sjízdná, pro pěší výstup počítejme se dvěmi hodinami chůze a s převýšení 600 m). Odtud nejprve přejdeme ke kamenné chatce - salaši Ercu (poslední voda!) a již nastupujeme přímo na túru, při které překonáme za cca 3 - 4 hod. převýšení kolem 1100 m. Nejprve sutí (značení kamennými mužíky) vyjdeme ke skalnatému srázu, který již vyžaduje jistou jistotu chůze a elementární lezecký um (pozorně sledujeme oranžové, ale již dosti vybledlé značky a mužíky).

Po překonání několika strmých úseků přejdeme úzkou skalní rozsedlinou a již jednoznačně vedenou stezkou vyjdeme na hřeben, kde se setkáme s výstupovou trasou od severu. Bez problémů vystoupíme na vrchol. V případě, že je počasí na naší straně, čeká nás velkolepý výhled přes celý ostrov (za jasných podzimních dní lze odtud dohlédnou údajně až masív Monte Rosa v Itálii). Sestup vedeme stejnou cestou nebo možná o něco zábavnější variantou přes jezírko Lac du Cinto. Tak jako tak nám cesta při čistě pěším výstupu od osady Lozzi zabere dobrých 10 - 12 hodin.

Výstup z lokality Haut Asco/Plateau Stagnu je poněkud jiné kategorie. Krajina je zde mimořádně divoká a rozervaná a stejně divoká je i cesta vzhůru na vrchol. Jedná se o velmi dlouhou túru (dobrých 6 hodin pouze ve výstupu), vyžadující pevný krok, dobrou orientaci v terénu a skutečnou výdrž. Výchozím bodem je velké parkoviště u hotelu a tur. chaty ..... Dobře značená pěšina nejprve vstupuje do nádherné doliny...., plné pokroucených borovic a skalních útesů. V závěru doliny poněkud obtížněji překonáme skalní stupeň a také v dalším průběhu cesty musíme pečlivě volit směr výstupu v místy nepřehledném skalním terénu. Prvním odpočinkovým bodem po úvodním náročném „intru“ je malebně položené jezírko. Následuje úsek vedoucí po jasně znatelné pěšině, která vyústí na dlouhém skalnatém hřebeni, spojující vrchol Cinto s další neméně atraktivní horou Punta Minuta. Dosažením hřebene však to skutečné dobrodružství teprve začíná. Hřebenovka je velmi pěkně vedená, o několik vzrušujících úseků není nouze. Největším a bohužel nijak potěšujícím překvapením je závěrečná značná ztráta výšky a následný výstup sutí k samotnému vrcholu. Každopádně však vzhledem k opravdu syrovému prostředí drsných skal jedna z nejkrásnějších túr na ostrově.



Na korsický Matterhorn
Monte Cinto je sice nejvyšší bod ostrova, ale titul nejkrásnější hory Korsiky náleží bezesporu úžasnému hrotu Paglia Orba. Je to navíc hora, která nám při výstupu nachystá asi nejvíce překvapení ze všech korsických hor. Cesta není nijak značená a vše tedy záleží na naší schopnosti číst terén a najít nejlogičtější cestu k vrcholu, navíc masív samotný se svým geologickým složení naprosto vymyká zažitým zvyklostem z ostatních hor. Zde rozhodně nečekejme kompaktní žulu, hora samotná svou povrchovou podobou hrubě omítnuté zdi ze všeho nejvíce snad připomene slavné skalní solitéry Meteora v Řecku. Paglia Orba je tvořena tzv. brekciem, což je hrubozrnná sedimentární hornina, vznikající většinou vulkanickou činností.

Výstup na tento vrchol je skutečně výletem do jiné dimenze vzniku ostrova. Hornina má navíc výrazně rudou barvu, která propůjčuje hoře punc naprosté výjimečnosti. Startovním místem je chata Ciottuli di i Mori, kam dospějeme po necelých třech hodinách nenáročného výstupu od silničního sedla Col de Verghio (GR 20). Prvním, zatím snadným cílem je sedlo Col des Maures. Další postup již není až tak jednoznačný, sem tam sporadicky se vyskytující mužík není bůhvíjakou přesnou navigací. Od sedla odbočíme doprava a vstupujeme do výrazné, zprvu mnoha skalními bloky zavalené rokle, která přechází do otevřené rampy. Lezecké vložky zde dosahují max. II. st. UIAA, ale větší potíže jsou spíše se správnou orientací. V závěru rampy překonáme strmou skalní stěnu. Zpětným výhledům dominuje stále markantněji se obnažující obrovské skalní okno (30 x 125 m) v protějším masívu Capu Tafunatu.

Klíčovým okamžikem výstupu je asi exponovaný přechod úzké rampy a následné terasy. Takto se dostáváme na západní vrcholu Paglia Orba. Následuje pokles do výrazné skalní štěrbiny a odtud již jednoduše po hřebeni k nejvyššímu bodu (2525 m). Dokonalému rozhledu dominuje především mohutné Monte Cinto, které teprve z této strany nenechá nikoho na pochybách, že se jedná o skutečného krále korsických hor. Sestup vedeme důsledně po výstupové trase. Nepokoušejte se cestu nikde zkrátit, všechny nadějně vyhlížející varianty (chodníčky) jsou cestou do pekel a končí neschůdnými srázy! Výstup od chaty zabere cca 2 hod., pokud půjdeme až se sedla Verghio pak počítejme na celou túru cca 7 - 8 hod.



Zlatá hora
Třebaže vrcholu Monte d´Oro náleží v žebříčku velikosti korsických hor až pátá příčka, jedná se o zcela jedinečný horský cíl, který skvěle doplňuje tento korsický trojboj. Výstup na Zlatou horu je totiž jak jeden z mála, který tvoří souvislý přechod bez nutností vracet se stejnou cestou. Navíc zde můžeme spojit pěkný a na mnoha místech značné náročný výstup z příjemným koupáním v pověstných kaskádách Anglais v blízkosti nádraží Vizzavonna, které je startovním a zároveň cílovým bodem. Od nádraží postupujeme krátce po trase GR 20 severním směrem, u kamenného mostu ji opustíme a po žlutě značené trase jdeme nejprve lesem, míjíme salaše Pozzatteli až vyjdeme do impozantního skalního kotle, zde se konečně dostáváme do kamenného dechu Zlaté hory a cersta nabírá na zajímavosti a také dramatičnosti.

K vrcholu vede exponovaný skalní žleb zvaný La Scala (Schodiště). Přístup ke žlebu je po většinu roku zavalen sněhu, na samotném „Schodišti“ pak věnujme zvýšenou pozornost především bezpečnosti výstupu (padající kameny, především při výstupu ve skupině objektivně dosti nebezpečné místo). Také v dalším postupu si užijeme několika pěkných lezeckých úseků, především v závěrečné pasáži (II. UIAA). Poměrně izolovaná poloha vrcholu umožňuje skutečně daleké a dokonale kruhové výhledy. V první fázi sestupu sleduje původní trasu, po několika minutách však odbočíme po nijak markantně znatelné žluté šipce (Murratelo) doprava. Následuje sestup sutí s krásnými výhledy na tyrkysovou slzu jezírka Lac d´Oro, dále přes skalky až do sedla. Zanedlouho narazíme na trasu GR 20, která dovede nejprve k prvnímu krásnému vodopádu. Ostatně kaskády a malé tůně se v dalších sestupu objevují stále častěji a jistě nikoho nenechají chladným. Koupání v jezírcích, příp. masáže pod padajícími masami vod patří ke skutečně více jak příjemnému zakončení této krásné, ale dlouhé okružní túry (8 - 9 hod.).

GR 20 - Cesta, jako žádná ze sta
Evropské hory jsou protkány celou soustavou dálkových trekových tras. Alpy mají svou předlouhou Via Alpinu, Skandinávie se pyšní jedinečnou polární stezkou Kungsleden, ve Skotsku se vyřádíme na pověstné cestě West Highland. Francie je pak skutečnou trekovou velmocí. Populárních tras, známých pod odznačením GR (Grade Randonée), zde najdeme hned několik desítek. Žádná z nich však nemá takový zvuk, jako travers korsických hor, známá pod lakonickým názvem GR 20.


Snad nikde jinde na evropských trecích nenarazíme na tolik turistů, přijíždějících ze vzdálených zemí. Oč méně potkáme na trase GR 20 Francouzů, či obecně Evropanů, o to více si zde můžeme poklábosit s Australany, Američany, Kanaďany či Novozélanďany. Ano, Korsika je pojem přesahující hranice starého kontinentu a úžasná trasa GR 20 je toho živým důkazem.



Projekt dálkové trasy napříč divokým vnitrozemím Korsiky je dílem lesního inženýra Guy Degose a pochází z počátku šedesátých let minulého století. Samotné realizace vytýčení cesty je dílem zaníceného horala Michaela Fabrikanta a jeho pro věc zapálených přátel. Trasa dlouhá 180 km pak byla turistické veřejnosti slavnostně předána v roce 1970. K prvním dvěma chatách na trase přibyly po čase další zařízení a z původních pár stovek turistů, kteří se do tohoto ostrovního dobrodružství pustili, je dnes několik tisíc trekařů ročně (odhad hovoří až o 40 000). Celou trasu na jeden zátah však zvládne jen mizivé procento z nich. Na to je trasa příliš dlouhá a náročná. Proto si dálkovou „géerku“ mnozí rozdělují na více let, neboť těch skoro 200 kilometrů s batohem na zádech je přece jen dosti drastickým „zářezem do pažby“.

Startovním místem pro absolvování treku je povětšinou obec Calenzana, ležící na severním okraji korsických hor (autobus z přístavu Calvi). Cesta vede zpočátku nikterak zajímavou, sluncem spálenou (a to mnohdy doslova) krajinou. Jisté oživená nastává dosažením skalního ostrohu Ghiovu. Změna je to skutečně markantní, na scénu se dostávají labyrinty skalních věží a zde si snad vůbec poprvé uvědomíme, že jsme na Korsice a že podobnou krajinu bychom jinde hledali marně. zanedlouho přicházíme k první chatě na trase - Ortu di Piobu.



Všechny etapy na cestě GR 20 jsou plánované na cca 4 - 5 hodin pochodu s cílem u horských chat či bergerií (salaší, předělaných na horské útulky). Z osobních zkušeností vím, že tyto etapy jsou poněkud krátké a celou trasu zbytečně natahují. Pokud se člověk vydá na cestu dle zajetých zvyklostí již ráno, v cíli etapy je již něco po polední a co s „načatým večerem“? Spojení dvou etap do jedné je zcela v duchu podobných podniků a nikterak to naší tělesnou schránku nezatíží. Proto můžeme rovnou pokračovat k dalšímu záchytnému bodu - chatě Refuge de Carozu. další den se dostáváme do jednoho z nejkouzelnějších míst korsického severu  - jezeru Muvrela a ke stejnojmennému vrcholu, kam se pro opojný výhled rozhodně vyplatí odskočit.

Trasa pak prudce klesá k hotelu Plateau Stagnu a k asfaltové silnici, stoupající od vesnice Asco. Zde bychom se snad poprvé mohli trochu vydechnout. Krátká túra do úchvatného kotle Cirque de Trimbolacciu je totiž skutečně nádherná. Trasa GR 20 vstupuje následující etapou do své snad nejdramatičtější části. Přechod rokle Solitude (Samota), zabezpečený na mnoha místech ocelovými lany a stupačkami patří k nejobtížnějším místům treku (ovšem žádné drama se nekoná, spíše musíme počítat se zdržením na často „zašpuntované“ cestě). Jakmile překonáme toto zajímavé místo, krátce se občerstvíme na chatě Refuge de Tighiettu a vonným borovicovým lesem dojdeme k chatě Ciottulu di i Mori. Zde další dobré místo pro zařazení atraktivního bonusu - výstupu na nejkrásnější horu ostrova Paglia Orba.

Silniční sedlo Col de Verghio je prvním civilizačním zásahem do jinak doposud pouze přírodního charakteru krajiny. Ta se ostatně překročením silnice také mění. Ty tam jsou skalnaté srázy a divoce tvarované horské štíty. Ke slovu přichází krajina líbezně travnatá, dokonce se objevuje zajímavé jezero Lac di Nino, připomínající svým vzhledem močálovitou krajinu středního Norska. Tato severská idyla však netrvá dlouho. Jakmile opustíme další záchytný bod na trase - chatu Manganu, na scénu se dostává opět rozeklaný svět skal, kolmých stěn a smaragdových jezer. Přechod etapy Manganu - Pétra Piana je asi nejmalebnějším úsekem trasy GR 20. Nejenže zde dosahujeme vůbec nejvyšší výšky na treku (2313 m), ale zároveň si nikde jinde nevychutnáme tak dokonalý soulad žlutých skal, modrých jezer i vzdáleného moře. Dosažením dalšího silničního sedla Col de la Vizzavona se dostáváme do druhé poloviny treku.

Změna krajinného charakteru je patrná na první pohled. Smutným pohledem se rozloučíme z posledním vysokým štítem ostrova - Zlatou horou neboli Monte d´Oro a vydáme se na pouť zeleným srdcem Korsiky. Oč menší je zde výskyt impozantních hor (úvodní Monte Renoso je důstojnou vyhlídkou), o to více si vychutnáme jedinečný půvab korsického vnitrozemí s ostrovy pokroucených borovic, omamně vonících keřů macchie a osamělých skal. Ze Zeleného sedla (Col de Verde) se trasa opět napojuje na hřeben hor. Pro tuto část treku jsou charakteristické časté změny výšky, rovněž absence zástupů turistů je až zarážející. Jakmile nekonečným stoupáním dosáhneme poslední dvoutisícovky Korsiky - Monte Incudine, nastal čas rozloučky se světem hor. I když ne tak docela. Do cesty se staví ještě jedna nesmírně krásná oblast - Bavela. Bludiště skalních věží, stěn a osamělých borovic. Krajina doslova dýchá kouzlem čínských perokreseb. Cílem celého treku je vesnice Conca, ale existuje celá řada alternativních a v konečném důsledku i atraktivnějších možností, jak ukončit celé toto velkolepé putování.

Vhodná doba pro přechod: Jaro na Korsice je ve znamení květů, ale také množství sněhu. Cesta není většinou po celé délce průchodná. Pro toto období bych zvolil především jižní větev trasy. Léto je pak velmi horké a vyprahlé, tedy raději nebrat. Hlavní sezónou trekařů se tak stává podzim a je to znát na každém kroku (poměrně dosti obsazené chaty i tábořiště).
Ubytování a stravování: Na všech obhospodařovaných chatách se platí jednotné nocležné ve výši 9,50 €, táboření na vyhrazených místech v blízkosti chat vyjde na 4 € (platí se pouze za jednu noc). Volné táboření není vzhledem k enormnímu nebezpečí požárů povoleno a nelze jej doporučit. Na chatách lze dokoupit základní potraviny, ale jejich sortiment není nijak bohatý a ceny jsou poněkud vyšší. V silničních sedlech, která cesta překračuje nejsou žádné obchody (pouze v blízkosti sedla Vizzavona najdeme obchod). Převedeno do praxe to znamená tahat vše potřebné po celou dobu treku na zádech. Snad právě proto je tento přechod tak populární a jeho překonání je splněným snem každého trekaře.
Čas přechodu: Celá trasa GR 20 je rozdělena na 15 etap, ale při dobrém počasí a výdrži ji lze zvládnout za 12 - 14 dní.

Kolem dokola Korsiky
Mnoho návštěvníků Korsiky míří na ostrov s jasným cílem - koupání v moři, odpočinek, relax. Ale korsické pobřeží nenabízí pouze písek, hotely a restaurace. Je to především úžasně pestrý prostor strmých útesů, bizarních skalisek a intimních zálivů. Pobřeží Korsiky je ideálním protipólem vysokých vnitrozemských hor a alternativou pro všechny, kteří netouží potit krev, pot a slzy při zdolávání horských velikánů, ale nechtějí si odpustit dotek s divokou přírodou.

S výjimkou nudného pásu východního pobřeží nabízí korsické břehy skutečně mnoho. Při našem přeletu kolem dokola ostrova začněme na severu, který ostatně díky velkému přístavu Bastia tvoří vstupní bránu pro většinu návštěvníků. Kompaktní tvar ostrova je zde narušen úzkým protáhlým výběžkem Cap Corse. Přestože se Korsické Alpy tyčí o mnoho kilometrů jižněji, již zde se vypínají impozantní hory. Možná se nebude zdát výška kolem 1300 m nijak ohromující, ale musíme si uvědomit, že výraz „nad mořem“ je zde lakonickým vyjádřením skutečnosti. Hora Monte Stello (1307 m)  se vypíná jen pár kilometrů nad Středozemním mořem a poskytuje skutečně ohromující výhled.

Ale vraťme se k samotnému pobřeží. Nejsevernější cíp Korsiky zde nabízí nevšední zážitek v podobě absolvování túry, zvané Sentier des Douaniers (Stezka celníků). Mimo poutavých výhledů na Ptačí ostrovy (Iles Finocchiarola), na nás u impozantní strážní věže Santa Maria dýchne závan historie a v neposlední řadě se můžeme vydat šnorchlovat do akvamarínových hloubek moře v přírodních lázních Baia de Tamarone. Poloostrov Cap Corse je také výzvou pro cyklisty. Okruh podél pobřeží ostrova po nijak extra frekventovaných silnicích je nejen hodnotným sportovním výkonem, ale také mimořádným krajinářsko - kulturním zážitkem.



Příjezdem do půvabného přístavu Saint Florent se dostáváme do blízkosti dalšího z přírodních fenoménů korsického severu. Je jím svým způsobem zcela ojedinělá krajina křovinaté pustiny Desert de Agriates. Z původně úrodného pasu půdy se díky odlivu obyvatel stala nefalšovaná drsná divočina, plné ostnatého křoví, skal a písečných dun. Dodnes není tato oblast nijak zpřístupněna, ale díky trase Sentier du Littoral se můžeme vydat alespoň po okraji této polopouště. A nutno říct, že se jedná o nádherný a vzrušující dvou až třídenní „minitrek“. Na cestě si vychutnáme jak dokonale čisté moře a běloučký písek ve stylu „ala Karibik“, tak působivé písečné duny (Sallecia), drobné zátoky, špatně průchodnou trnitou vegetaci a v neposlední řadě skalní útesy. Cíle je pak pláž a malá osada v zátoce Ostriconi.

Západní část korsického pobřeží je zcela nepochybně nejkrásnější přímořskou částí ostrova. O krásách skalních útesů u Porto byly napsány již hotové oslavné eposy a tak rovněž v našem krátkém přehledu nemůže chybět. Prťavý přístav Porto svou skromnosti vůbec neodpovídá svému zcela mimořádnému významu. Je středobodem jak aktivního odpočinku (horolezení, potápění, jachting, cyklistika), tak ideálním východištěm do mnoha atraktivních míst v jeho okolí. Na prvním místě stojí blízká skalní oblast Calanche, kterou si snad nikdo z návštěvníků korsického západu  nenechá ujít. Na poměrně malém prostoru zde najdeme doslova šílenou krajinu rudých erodovaných skal a útesů. Je zde vytýčeno několik kratších turistických tras, které však v důsledku dokonale přiblíží toto surrealistické dílo přírody.



Tři kratší trasy vedou přímo ve skalních útesech, delší, ale velmi krásnou túrou je výlet ke strážní věži na mysu Capu Rosso. Právě z tohoto místa můžeme pozorovat všechny krásy korsického pobřeží v plné parádě - několik desítek metrů vysoké úseky, drobné skalnaté ostrůvky a to vše orámováno senzačním panorámatem nejvyšších korsických hor s dominantním kolosem Paglia Orba na čele. Nádherný a přitom zcela snadný výlet. Přímo nad Porto se vypíná několik impozantních skalních zubů, vyhlížejících jako nedostupná skalní bašta. přitom výstup na dominantní vršek celého hřebene - 1298 m vysoké Capu d´Orto je zcela jednoduchou túrou. Výchozím bodem je v tomto případě malebná vesnice Piana (pyšnící se titulem „nekrásnější francouzská ves, což je titul silně nadnesený). Odtud pokračujeme příjemným výstupem tou nejbizarnější krajinou, jakou si jen dovedeme představit. Rudé a oranžové skály jsou zde provrtané dutinami a okny jako bochníky ementálu a je jasné, že pověsti o strygách, korsických upírech zakletých v nejpodivnějších podobách do skal pochází právě odtud. Ovšem vyvrcholením výletu je omamný pohled z okrajů skal nad Portem. Rozdíl vertikálního kilometru je skutečně cítit a vyvolá omamnou závrať.

Zvláštním, ale zcela mimořádným výletem je plavba do přírodního rezervace Scandola. Ano plavba, neboť se jedná o čistě mořské území s mnoha jedinečnými fenomény (pronájem motorového člunu možný v přístavu v porto nebo se do rezervace vydáme v rámci organizovaného výletu - 40 €). Scandola představuje v rámci Korsiky zcela mimořádnou oblast s vysokou koncentrací živočichu a zástupců rostlinné říše. Při plavbě můžeme spatřit hejna kormoránů, papuchálky, vzácné orlovce nebo specifický druh mořské rasy, vytvářející plovoucí ostrůvky. Když k tomu připočteme množství jeskyní, roztodivně tvarované a vybarvené skály a průzračné moře plné ryb, včetně velkých kaniců, dostaneme skutečně exemplární vzorek mořské a pobřežní přírody.

Zcela zvláštní kapitolou je členité pobřeží korsického jihu. Zde je koncentrace jinde nevídaných skalních útvarů největší a když si k tomu přidáme množství skutečně komorních zátok, máme před sebou ideální prostor jak k odpočinku, tak k adrenalinovým činnostem. Fantastickým místem je záliv Roccapina, jemuž dominuje silueta skalního lva, trůnící na kopci nad mořem (výlet možný, senzační rozhled). Po koupeli se pak můžeme vydat do „skalní zoo“. Tento labyrint sluncem, vodní erozí a větrem vymodelovaných skal nemá na celé Korsice obdoby a bezcílné bloudění, příp. „lezba“ na některá „zvířata“ je ideální formou aktivního odpočinku.

Závěr přehledu krás korsického pobřeží náleží městu Bonifaccio, které je snad nejpodivnějším sídlem na ostrově. Město, postavené doslova ve vzduchu totiž nikde jinde nenajdeme. Tento nejjižnější výběžek Korsiky je tvořen tzv. kalkeritem, což je konglomerát pískovce, tvořený zrnky vápence. Na tom by snad nebylo nic tak zvláštního. Zvláštní je to, jak tento nestabilní podklad stále ještě udrží mohutné mnohapatrové domy, postavené nad mořským příbojem vykotlaných útesech. A pokud se vydáme na výlet po okrajích útesů až k majáku na mysu Pertusato, budeme nad tímto faktem kroutit hlavou v úžasu snad ještě více.



Korsické ferraty a další „opičárny“
Korsické hory dlouho vzdorovaly výstavbě populárních jištěných cest typu „via ferrata“. Ale i zde si zvýšený turistický zájem o tento nádherný prostor hor, kaňonů a skalních věží vyžádal nástup firem, které většinou za peníze místních turistických středisek instalovaly několik jištěných cest jak v centrálních horách, tak především na jejich okrajích. Je to pochopitelné, turisté se musí přece přitáhnout především tam, kam se moc nechodí.


Nejstarší korsickou ferratou je cesta Dia Manicella, kterou v údolí Asco nedaleko obce Moltifao instalovala specializovaná firma PRISME. Její stavba byla dokončena v roce 1998 a dodnes představuje překrásné, místy exponované lezení se skalních stěnách v blízkosti silnice, mířící od moře pod nejvyšší korsický vrchol (Haut Asco/Plateau Stagnu). Přes nespornou jak přírodní, tak sportovní hodnotu má tato ferrata své „ale“. A to dosti významné a nepříjemné. Jelikož je cesta vytýčena na soukromém pozemku, platí se zde poplatek 5 €. To by člověk ještě překousl, tou horší částí onoho „ale“ je fakt, že na cestu nemůžeme nastoupit se svým nádobíčkem, ale musíme si jej vypůjčit v kanceláři společnosti Terra Corsa. A aby toho nebylo dost, tak je nutné u této společnosti zaplatit i průvodce, který nás na cestu doprovází (čtyřhodinová túra vyjde na 20 €, sedmihodinové poskakování po skále a železe pak na tučných 30 „éček“). Jinak na absolvování této cesty budeme potřebovat cca 4 hodiny času (10 min. nástup, samotná ferrata 2 hod., sestup 15 minut), cesta se skládá z pěti úseků s náročností od lehké až po těžké (F až D). Info najdeme na www.interracorsa.fr.

O něco náročnější cestou je Via ferrata de Chisa. Zde nemusíme platit víc a také si asi více užijeme. Cestu hledejme u vesnice Tolla v průsmyku Mercujo, kam se dostaneme po silnici z přímořské osady Travo (cca 6 km severně od Solenzary, východní pobřeží Korsiky). technické ohodnocení hovoří o stupni D/D+, tedy těžká (a kousek). Na cestě se setkání s typickými prvky francouzských ferrat - nepálskými mosty (3x), dvěmi visutými drátěnými mosty, třemi normálními můstky a zcela novým prvkem „toile d´araignée“ což by se dalo přeložit jako „pavučina“. V reálu se jedná o jakési obrovské drátěné síto, pověšené na převislé skále, na kterém si skutečně budeme připadat jako pavouci. Celá cesta pochází z roku 2000 a zabere cca 4 hod. (plus přístup a sestup skoro hodinu). Ferrata de Chisa má dokonce svou pěkně upravenou webovou stránku www.viaferratachisa.fr

V blízkosti přímořské Solenzary najdeme ještě jednu velmi zajímavou jištěnou cestu. Její poslední úsek byl dokončen až v r. 2009 a je tedy nejmladší korsickou ferratou. Na cestě Via ferrata de Solenzara (někde se také setkáme s názvem Buccarona) také budeme muset sáhnout hlouběji do tobolky, neboť přístup na ferratu je zpoplatněn (je součástí tzv. Forest Parc Corse, podle vybavení vydáme 12 - 17 €, v čemž je také zapůjčení kladky pro sjíždění několika úseků). Cesta se skládá z několika úseků (max. obtížnost TD, neboli „hodně obtížná“), není zde nouze o všechny prvky současných ferrat - visuté drátěné mosty, skalní výstupy, traverzy a v neposlední řadě stále populárnější „pavučina“. Největší atraktivitou cesty jsou celkem čtyři „tyrolské“ sjezdy, z nichž nejdelší dosahuje 250 m. Cestu hledejme cca 10 km od  městečka Solenzara (silnice D268, směr Bavela) v blízkosti částečně vyschlé říčky.

Pokud bychom po cestě D268 pokračovali před sedlo Bavela dále do korsického vnitrozemí, tak v blízkosti obce Zonza najdeme další novou jištěnou cestu - Via Ferrata Tafunatu di Paliri. byla instalována v roce 2004 místním spolkem horských vůdců a najdeme ji v zázemí horské chaty Paliri. Název Tafunatu vychází z korsického výrazu „tafonare“ což lze přeložit jako „proděravění“. S těmito jedinečnými skalními útvary se setkáme na mnoha místech Korsiky. Jedná se o bizarní skalní okna, dutiny či prolákliny, vytvořené v žulových skalách díky zvlhčení a následném vysušení skalního podkladu. Je tedy jasné, že takovým terén vede i tato z krajinářského hlediska velmi atraktivní cesta. Celkový čas na ferratu vč. přístupu na chatu a cesty zabere cca 5 - 6 hod. (samotná ferrata 2 hod.), obtížnost je udávaná stupněm D (těžká).

Cestu Via ferrata de Péri hledejme v blízkosti vnitrozemské silnice N193 (Ajaccio - Corte) v ostrém skalnatém masívu nad osadou Péri. Nejedná se o souvisle zajištěnou cestu, jistící prvky zde najdeme pouze ve třech úsecích na turistické trase, vedoucí k vrcholu Monte Falcunaccia. cesta pochází z roku 2008, její obtížnost je udávaná jako D až D+ (těžká), v závěru výstupu se pak setkáme s jedním visutým mostem. Cesta je údajně zpoplatněna. V této oblasti leží ještě jedná novější cesta - Via ferrata de Tolla, kterou najdeme nedaleko krásného přehradního jezera Lac de Tolla. Doprava k této ferratě není snadná, jedná se o křivolaké vnitrokorsické silničky, kde se jen tak někdo nedostane. Přístup je z města Ajaccio po cestě D3 přes osady Bastellicaccia a Ocana až k nástupu na cestu (orientační tabule s popisem trasy). Na této krásně vedené a pečlivě zajištěné zažijeme skutečně vše, co moderní cesty tohoto typu nabízejí - vzrušující traverzy, visuté drátěné mosty a perfektní výhledy na nepříliš známou krajinu jižní vnitrozemí Korsiky. Za užití cesty se vybírá komunální poplatek 5 €, obtížnost je do stupně AD, celkový čas pro absolvování celé cesty je asi 2,5 - 3 hod.

Mimo tyto klasické jištěné cesty najdeme na Korsice celou řadu specializovaných „zábavních“ center, zvaných Parc de Aventure. Jedná se o ideální tréninkové místo jak na samotné ferraty, tak je to skvělý relax po brutálních horských túrách či po tupém ležení u moře. V blízkosti městečka Ghisoni (cesta N193 Ajaccio - Bocognano, dále po D69 do obce Ghisoni) najdeme jeden z nejlepších „dobrodružných parků“ zvaný Indian Forest Corse“, kde se může vyřádit celá rodina (41 atrakcí pro dospělé, 12 pro děti). Park je v provozu od 1.5. do 30.9. (9,30 - 19 hod.), vstupné vyjde na 18 € dospělý, 10 € děti (info: www.indian-forest-corse.fr). dalším velkým dobrodružným parkem je již vzpomenutý Forest park Corse u Solenzary. Zde se k mnoha „opičárnám“ přidává možnost organizace populárního canyoningu v těch nejlepších oblastech Korsiky.

Na závěr snad jen stručný přehled francouzské stupnice obtížnosti pro cesty „via ferrata“: Snadné cesty nesou označení F (facile), následující označení PD (peu dificile) signalizuje cestu která je o něco náročnější, ale stále vhodná pro začátečníky a děti. Stupeň AD (assez dificile) je určen již zkušenějším borcům a cesta s označením D (dificile) je vyhrazena pouze dobře vybaveným lezcům (mnoho silových úseků, velká expozice, délka). Na vrcholu žebříčku jsou cesty označované jako TD (tres dificile) a ED (extrement dificile), představující absolutní vrchol jištěných cest (terén až VI. UIAA, fyzická, ale především psychická odolnost je na místě).



Chaty, bivaky, informační kanceláře, mapy a průvodce + Korsika na webu

Přehled horských chat na Korsice (od severu na jih):
Refuge d´Ortu di u Piobbu (1570 m, majetek PNRC, kapacita 30 lůžek, v provozu od května do konce září, tel. 04.95.51.79.10). Skromnější chata na severním konci trasy GR 20, u chaty dobré možnosti ke kempování (4 €).
Refuge de Carozzu (1270 m, majetek PNRC, kapacita 26 lůžek, otevřeno květen až září, tel. 04.95.51.79.10). U chaty v přilehlém lese dostatek místa pro stany, krásná poloha, slušně vybavený bufet se sortimentem potravin.
Refuge d´Asco Stagnu (1422 m, majetek PNRC, kapacita 30 míst, v provozu 15.5. - 15.10., tel. 04.95.51.79.10). K dispozici slušné tábořiště a dobře vybavený obchod s potravinami.
Chalet Haut Asco (1400 m, v provozu od května do září, tel. 04.95.47.81.08 ), spíše horský hotel s vyššími cenami (40 - 55 €, ale společné pokoje pro 6 - 8 osob vyjdou na přijatelných 10 - 12 €), k dispozici velmi slušná restaurace. Info: www.hotel-lechalet-asco.com, e-mail: hotel.le-chalet@wanadoo.fr
Refuge de Tighjettu (1640 m, majetek PNRC, kapacita 39 míst, v provozu od půlky května do půlky října). Malý prostor pro postavení stanu.
Bergerie de Balme (1440 m, bez ubytování, ale s dobrými možnostmi pro postavení stanu a s občerstvením).
Refuge Ciottulu di i Mori (1991 m, majetek PNRC, kapacita 24 míst, v provozu od května do září). Nejvýše položená chata na Korsice v blízkosti hory Paglia Orba, dobrá místa pro stanování.
Hotel Castellu di Verghju (kapacita  39 pokojů,  tel. 04.95.48.00.01). V sedle Verghio také ubytovna  Gîte d'étape  (tel. 04.95.48.10.55).
Refuge de Manganu (1601 m, majetek PNRC, kapacita 31 míst, v provozu červen až září, tel. 04.95.51.79.00). velký prostor pro stany, možnost dokoupení potravin.
Refuge de Petra Piana (1842 m, majetek PNRC, kapacita 28 lůžek, tel. 04.95.51.79.10). Snad nejkrásněji situovaná chata na trase GR 20, dostatek prostoru pro táboření.
Refuge de L'Onda (1430 m, majetek PNRC, kapacita 12 míst, otevřeno červen - září).
Hôtel Monte d'Oro (kapacita 40 pokojů, otevřeno 15 března až 30 října, tel. 04.95.47.21.06) a hotel/ubytovna Restaurant de la Gare (kapacita 32 míst, tel. 04.95.47.22.20) poskytují ubytování v sedle Vizzavona (910 m), ceny od 27 € nahoru! V sedle také kemp.
Refuge E Capannelle (1586 m, majetek PNRC, kapacita 15 míst). V blízkosti je možné kempování, ubytování v této lokalitě nabízí také Gîte d'étape s kapacitou 62 lůžek (tel. 04.95.57.01.81).
Refuge du Col de Verde nebo také Relais San Petru di Verde (1235 m, soukromý majetek, kapacita 26 míst, v provozu od poloviny května do poloviny října, tel. 04.95.24.46.82). V blízkosti kemp (5,5 € osoba, info: www.boccadiverdi.com).
Refuge de Prati (1820 m, majetek PNRC, kapacita 28 míst, v provozu od června do září). V blízkosti možnost táboření, za 2 € si dokonce můžeme půjčit stan.
Refuge d´Usciolu (1750 m, majetek PNRC, kapacita 29 míst, otevřeno 15.5. - 30.9.)
Refuge d´Asinau (1530 m, majetek PNRC, kapacita 29 lůžek, otevřeno od půlky května do konce září). U chaty možnost táboření.
Auberge du Col de Bavella (1200 m, kapacita 24 pokojů v cenách od 15€, otevřeno již od Velikonoc do října, tel. 04.95.72.09.87).
Refuge de Paliri (1055 m, majetek PNRC, kapacita 20 míst, v provozu od půlky května do září).

Doprava po Korsice:
Autobusové linky provozuje několik společností. na internetu najdeme přehledně uspořádané stránky www.corsicabus.org, kde najdeme jízdní řády těch turisticky nejvýznamnějších linek. Zde také najdeme jízdní korsických železnic.
 
Informační kanceláře
Na Korsice je několik desítek kanceláři pro turistický ruch (Office de Tourisme). Zde je výčet těch nejdůležitějších:
Communauté des Communes du Cap, www.destination-cap-corse.com
O.M.T Calvi, www.balagne-corsica.com
Office de Tourisme Costa Verde, www.costaverde-corsica.com
Office de Tourisme d'Alti d'Ostriconi, www.ot-lama.com
Office de Tourisme Ile Rousse, www.ot-ile-rousse.fr
Office de Tourisme Saint-Florent, www.corsica-saintflorent.com
Office de Tourisme de Ponte Leccia/Morosaglia, www.ponteleccia-morosaglia.com
Office du Tourisme de l'Agglomération de Bastia, www.bastia-tourisme.com
Pôle Touristique Centru di Corsica, www.corte-tourisme.com
O.M.T Ajaccio, www.ajaccio-tourisme.com
Office de Tourisme Bonifacio, www.bonifacio.fr
Office de Tourisme Cargese, www.cargese.net
Office de Tourisme Porto, www.porto-tourisme.com
Office de Tourisme Porto-Vecchio, www.accueil-portovecchio.com
Office de Tourisme Propriano, www.propriano.net
Office de Tourisme Sartenais- Valinco, www.oti-sartenaisvalinco.com
Office de Tourisme Haute Gravona, www.gravona.com
Syndicat d´Initiative Piana, www.sipiana.com
Syndicat d´Initiative Sainte Lucie de Porto-Vecchio, www.zonza-saintelucie.com/

Pro vyhledávání praktických informací o Korsice (kempy, doprava, informační kanceláře) lze doporučit obsáhlé a přehledné stránky www.visit-corsica.com, kde najdeme skutečně vše potřebné ( v několika jazycích). Zájemcům o trasu horskou turistiku jsou určeny stránky www.corsica-hiking.com (anglicky). Na závěr jeden dobrý tip - mapy Korsiky od velkého měřítka po rozměr 1:25 000 včetně značených tras (mapy katalogu IGN) najdeme na interaktivních stránkách www.geoportail.fr
Mapy pochopitelně nelze stáhnout, ale potřebné výseče lze uložit pomocí snadné operace (F11 + Print Screen).

Mapy a průvodce
Na českém trhu existuje několik průvodců po Korsice. Nejvíce cenných informací poskytuje titul z řady Lonely Planet - Korsika (Svojtka 2007) nebo průvodce z populární řady Rough Guide - Korsika (Jota). Horským túrám a dalším přírodním zajímavostem se věnuje „červený“ průvodce z edice Rother - Korsika - nejkrásnější turistické trasy (Freytag + Berndt, Kletr). Tento titul však vyšel již v r. 2001 a je částečně rozebrán. Nakladatelství f+b také vydalo v r. 2008 standardního turistického průvodce po Korsice.

Z cizojazyčné literatury lze doporučit tyto tituly: Walking in Corsica z nakladatelství Cicerone podává ucelený přehled pěších túr po ostrově (anglicky). Stejné nakladatelství vydalo podrobného průvodce po trase GR 20 - Gr20 - Corsica: The High-level Route. Největší výběr mnohdy skutečně povedených „kousků“ najdeme samozřejmě především ve francouzštině. zde hraje prim nakladatelství Glénat, vydávající celou řadu specializovaných publikací. Povedenou knihou je La Corse des montagnes (39 €) nebo reprezentativní řadu Montagne randonée, kde vyšla krásná kniha - průvodce po korsických horských jezerech  Lacs de la Montagne Corse nebo La Traversée de la Corse (obě 30 €). Nejnovějším přírůstkem do této řady je titul Corse Insolité, objevující nejkrásnější přírodní kouty ostrova. Všechny tuto publikace se vyznačují perfektní tiskem na křídovém papíře a vynikajícími fotografiemi s výsečemi map. Skromnější řadou stejného nakladatelství je Randonée évacion. Zde vyšel slušný titul Randonées pour tous en Corse (11,5 €). Ryze korsické nakladatelství Albiana vydalo hodnotnou publikaci Corse des Sommets, popisující výstupy na 117 korsických vrcholů a 42 turistických přechodů (30 €).

Korsika je díky precizní práci společnosti IGN zobrazena celkem na 19 listech modré řady turistických map v měřítku 1:25 000. Jejich koupě však drasticky postihne peněženku, neboť listů je velký počet. Lepší volbou je koupě dvou map nakl. Didier Richard
Corse du Sud a Corse du Nord (1:50 000, cena 11,5 €).

Vyšlo jako příloha Téma v magazínu Lidé a hory č. 1/2010

Přednášky

Ivo Petr

Náčelník klubu AlpinTrek
Telefon: 777 03 13 14
Email: alpintrekclub@seznam.cz
Facebook : Ivo Petr

Ivo Petr