Přes Sirente po Velino - neznámé kouty italských Apenin

AlpinTrek : Články : Itálie - Přes Sirente po Velino - neznámé kouty italských Apenin vydáno 10. 2014    Autor: Ivo Petr

Gigantický val Apenin, protínající napříč celou italskou „holínku“ je gigantickým labyrintem hor. Desítky mnohdy tajuplných horských hřebenů, soutěsek, krasových planin, strmých skalnatých štítů a nekonečných hlubokých lesů. Masív Velino-Sirente zaujímá v žebříčku absolutní výšky Apenin důstojnou třetí příčku a je až s podivem, že tento rozmanitý a pestrý horský svět stále uniká pozornosti nejen českých milovníků přírody, ale i místních obyvatel.

Medvědí soutěska
Gola de Celano je impozantní vstupní bránou do hor od jihu. A není to jen tak vstup ledasjaký. Už pohled zdálky na otevřenou ránu v krajině napoví, že nepůjde o jen tak nějakou obyčejnou soutěsku, jakých je v Apeninách dost. Ovšem nalezení správné cesty není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Přístupová cesta není nijak označená a tak v duchu rčení „líná huba - holé neštěstí“ je nutno do akce zapojit domorodce z městečka Celano, odkud se do hor nejsnáze dostaneme.



Místní obyvatelé mají, bůhvíproč, pověst prchlivých grobiánů, beroucích nezřídka spravedlnost do svých rukou, což však rozhodně nelze při bližším kontaktu potvrdit (historce o pověšení rozhodčího po prohraném fotbalovém mači asi nikdo nebere vážně). Spíše naopak, ochota a vstřícnost jde ruku v ruce s rytmickou italštinou a výraznou gestikulací. Žádné bloudění se tedy nekoná a po chvíli stojíme na úpatí hor. Po pravdě řečeno, v případě kaňonu Celano jsem nečekal žádný zázrak, ale skutečnost překonala všechna očekávání. Zpočátku, ostatně tak jako jinde, se nic zvláštního neděje. Pár nevysokých vápencových stěn, chodník kličkující dnem bujnou vegetací porostlého skalnatého údolí. Ale pak to přijde. Pěšina se nejprve doslova „nacpe“ do kamenného hrdla soutěsky, překoná několik kamenných sesuvů a dostává se ke samotného srdce kaňonu. Díky kolmým skálám vysokým přes sto metrů a vzdálených od sebe v nejužším místě sotva na tři metry se jedná o nečekaně působivé místo.



Tvůrcem tohoto jednoho z nejkrásnějších přírodních zázraků masívu Sirente je říčka Foce, která si však po celou dobu pochodu roklinou s námi hraje na schovávanou. Jako klasický krasový tok se v několika úsecích objevuje na povrchu, jinde se ztrácí pod nakupenými kameny. Tento stav však platí pouze pro letní a podzimní období, na jaře se jedná o mohutnou dravou řeku, která přechod soutěskou zcela znemožňuje.



Horní část Gole di Celano je již tvořena hustým smíšeným lesem a je velmi nesnadno přístupná. A právě zde můžeme narazit na zástupce největší italské šelmy - medvěda hnědého, jehož stopa se dostala i do loga regionálního parku Velino-Sirente. Podle informací správy parku, žije na území parku asi 5 medvědích jedinců, ovšem spatřit alespoň jednoho z nich je úkolem takřka nadlidským.  Ostatně k tomu ani nebudeme mít příležitost, neboť jediná stezka vedoucí kaňonem na jeho konci soutěsku opouští a po velmi prudkém výstupu vyjde na travnaté planině Arano. Mimo informační tabule o výskytu medvědů nás zde čeká vydatný pramen vody. Ta je ostatně alfou i omegou dalšího putování, neboť hory jsou až na pár slabých pramenů zcela bezvodé.



Dvě tváře jednoho pohoří
Monte Sirente je nejen názvem pohoří, ale také jeho nejvyššího vrcholu (2348 m). Nejvyššího a zároveň asi také jediného vysokého kopce celého masívu. Monte Sirente je totiž takovým zvláštním pohořím. Zatímco ze strany gigantické pláně Ficino se jedná o jen pozvolna stoupající, mnoha krasovými polji a závrty zvrásněný svah, na severovýchodě se naopak hory prezentují jako kolmá, skalnatá a nepřekročitelná bariéra. Přechod celého pohoří je poměrně jednoznačnou záležitostí - výstup některou z mnoha cest na vrchol nejvyšší a pak sestup po hraně takřka osm kilometrů dlouhého srázu do podhůří. Mimo namáhavých tras vedoucí západními svahy jsou všechny výstupy snadné a pohodlné. Přes takřka nulovou návštěvnost je celý masív velmi dobře vyznačen množstvím turistických tras.



Pro poznání skutečné tváře Sirente je pak ideální celkový přechod spojený s úvodním překonáním soutěsky Celano. Jedině tak si plně vychutnáme  krajinné kontrasty, které pohoří nabízí. A pokud hory navštívíme na jaře, připravme se na skutečně frontální útok barev a vůní. Na území parku Velino-Sirente totiž najdeme stovky druhů rostlin, které díky vápencovému podkladu doslova rozsvítí tuto jinak spíše nehostinnou pustinu. Na zběžné, ale dostatečné poznání tohoto nijak rozsáhlého pohoří budeme potřebovat minimálně dva dny, ale skuteční vytrvalí a nezničitelní  šlapači to zvládnout i za den jeden.

Měsíční hory
Monte Velino - to je jiné kafe. Divoce rozeklané pusté hory, připomínající tak trochu povrch Měsíce. Celkem jednoduchá struktura hlavního hřebene je narušena dvěmi impozantními jizvami - dolinami Teve a Maiellana, které svým vzhledem připomenou úchvatné kaňony španělských Pyrenejí. Ze samotného celku Velino se na východě odděluje samostatný hřeben Monte Magnola. Tomu bychom se měli mimo zimní období vyhnout, neboť právě zde byl vybudován lyžařský komplex, který tvář pohoří výrazně poškodil. Ovšem nejvyšší a zároveň nejatraktivnější patro hor je naštěstí člověkem nedotčeno a tak si zde skutečně můžeme užívat divokých krás centrálních Apenin.



Snad nejkomplexnější pohled na pohoří poskytne přechod po ose východ - západ. Vstupem do hor je rozsáhlá krasová deprese Piano di Pezza, odkud se snadno vyšplháme na hřeben Rotondo, který je jakousi předsunutou baštou nejvyšší části hor. Na hřebeni také najdeme jedinou funkční chatu pohoří - Rifugio Sebastiani (chaty Sevice a Magrini jsou uzavřené). Od chaty Sebastiani pokračuje k vrcholu krásný členitý spojovací hřeben, rozdělující od sebe doliny Teve a Maiellana. Takto vyjdeme nejprve do blízkosti vrcholu Cafornia (2424 m), odkud místy velmi ostrým hřbetem vyjdeme ke kříži a soše Madony na vrchol nejvyšší - samotné Monte Velino (2487 m). Pokud k nám budou apeninští bohové milostiví, pak přehlédneme díky izolované poloze vrcholu a značné nadmořské výšce skutečný slušný krajíc z bochníku hor, vyplňujících prostor střední Itálie.



Pusté, ale přece živé
Regionální park Velino-Sirente (z r. 1989) je díky značným výškovým rozdílům (více jak 1500 m mezi nejnižším a nejvyšším bodem chráněného území) neobyčejně biologicky cenným prostorem. Ve čtyřech výškových patrech najdeme neobyčejně rozmanitou vegetaci (1570 druhů), včetně několika endemitů (např. skalnička Adonis distorta či Astragalus aquilanus Anzalone patří k nejvzácnějším druhům v Evropě).  Monte Velino s profilem vyprahlé vápencové pouště není příliš šťastným místem pro život, ale společně s vegetačně přece jen o něco bohatším masívem Sirente tvoří dvojici, kde je bohatě zastoupena i fauna, o čemž svědčí i těchto několik suchopárných čísel - 216 druhů obratlovců, 149 druhů ptáků, 13 druhů plazů a 11 druhů obojživelníků. To vše činí z toho nevelkého chráněného horského celku (52 250 ha) velmi zajímavý nejen turistický, ale také  přírodovědecký cíl.



Bonusy
Návštěva z nebes

Na severní straně hor Sirente najdeme místo, jaké nemá široko daleko konkurenci. Na travnaté pláni Prati del Sirente leží takřka dokonale kruhové jezírko, nazvané lakonicky Il Lago. Na tom by snad nebylo nic tak zvláštního. Zvláštní je původ jezera. Právě zde totiž dopadl někdy na přelomu 4. a 5. století našeho letopočtu meteorit o průměru asi 10 metrů! Má se za to, že tento „podivuhodný úkaz na nebesích“ sehrál důležitou roli u zrodu šíření křesťanské víry ve sjednocené římské říši. Ačkoli samotné kráterové jezírko (průměr cca 140 m), či dnes spíše napajedlo zvěře můžeme snadno navštívit, nejlepší pohled na něj poskytuje právě hrana hřebene Sirente (cca půl hodiny pochodu SZ směrem od nejvyššího vrcholu).



Apeninští medvědi
Medvěd hnědý je největší italskou šelmou. Jeho apeninskou modifikaci „Ursus arctos marsicanus“ pojmenoval a popsal jako první lékař a zoolog Giuseppe Altobello, který fauně regionu Abruzzo věnoval takřka celý svůj život (popsal také místní formu vlka „Canis lupus italicus“). Apeninské medvědy dnes najdeme hned v několika pohořích (La Maiella, Monti della Laga, Velino-Sirente), jejich skutečným domovem je však NP Abruzzo, kde dnes žije kolem stovky kusů. Oproti „našim“ karpatským medvědům se jedná o poměrně menší zvíře, dosahující ve vztyčené poloze výšky cca 1,9 m a vážící až 150 kg. S výjimkou parku Abruzzy, kde je vedena dokonce naučná stezka přímo za medvědy, je setkání s tímto vládcem Apenin jen velmi vzácné. Čas od času sice proběhne tiskem zpráva, co kde medvědi napáchali (např. zdemolované kurníky či včelí úly), ale na naše (rozuměj - slovenské) „popelnicové“ borce tito medvídci rozhodně nemají.



Chutě Apenin
Každý přechod hor je cestou nejen k poznání cizí krajiny, ale také cestou za vůní a chutěmi mnohdy exotických regionů. Mohlo by se zdát, že střední Itálie nás nemůže v ničem zvláštním překvapit, ale není tomu tak. Kraj Abruzzo, v němž obě popsané pohoří leží, je v tomto směru oblastí velmi pozoruhodnou. Ostatně, není co divit. Starověké tradice spojené s chovem ovcí a se zemědělstvím vytvořily nejeden kulinářský šperk. Pověstné je sušené skopové a kozí maso zvané „miscichia“. Rafinované spojení koření a horských bylin spolu se složitým procesem sušení na vzduchu a v kouři dodává masu jedinečnou chuť. Další krajovou specialitou jsou tzv. „sagne“, což jsou v podstatě knedlíky s ořechy zalévané omáčkou s telecím či vepřovým masem.

Oblast Sirente - Velino však proslula především díky dvěma vyhlášeným pochutinám - medem a lanýži. Kvalita medu je ovlivněná především polohou úlů daleko od zdrojů znečištění ve vyšších polohách hor (800 - 1100 m). V obchůdcích s krajovými specialitami (Prodotto regionali nebo také tipico) můžeme zakoupit med nejen květový, ale také kaštanový, akátový, tymiánový nebo „skalničkovou“ specialitu „Sideritis Syriaca“. Abruzy jsou však proslulé především díky lanýžům, kterým se především v oblasti Sirente a Velino mimořádně daří (celkem 40% italské produkce). Mezi nejvzácnější odrůdy pak patří pověstný černý lanýž (melanosporum), nasládlý lanýž „scorzone“ (aestivum) či aromatický zimní lanýž „moscato“.

Krokusy z Apenin
Pověstným a slavným produktem z místních hor je šafránový prášek, pocházející z údolí Aterno (Crocus sativus). Na jeho kvalitě se podepsaly především jedinečné podmínky jak pro jeho pěstování (sucho, ale větrno), ale také fakt, že sklizeň a následné zpracování probíhá již po staletí stejně, tedy vše ručně. Prvotřídní kvalita zde rozhodně nejde ruku v ruce s kvantitou, což je pak znát především v ceně produktu.

Rady pro cestovatele
Jak se tam dostat

Doprava do hor Velino-Sirente je zcela snadná. Výchozí body na jihu oblasti (Avezzano, Celano) leží na železniční/silniční trase Řím - Pescara.
Vhodná dobu pro návštěvu
Masívy Sirente a Velino jsou dostupné celoročně. V zimě zde můžeme lyžovat ve střediscích Magnola a Campo Felice, příp. můžeme oba masívy přejít na sněžnicích (fantastický zážitek, osobně odzkoušeno, vřele doporučuji). Pro milovníky přírody jsou hory nejkrásnější na jaře, tedy od května do června. Léta jsou zde horká s množstvím prudkých lokálních bouří. Pro skutečné fajšmekry je ideálním obdobím podzim (od září až do listopadu). Díky bohatým listnatým lesům hory doslova hoří barvami.
Co byste měli vědět
Zde snad jen jedna rada. Oblast Abruzzy je seizmicky docela aktivní části Itálie. Poslední zemětřesení zde bylo v r. 2009 a např. město Celano, jež je dobrým výchozím bodem do hor, bylo v r. 1915 takřka srovnáno se zemí. Takže o nějaké to „zatřepání“ zde skutečně není nouze.
Jak tam cestovat
Cesta vlakem z  Říma trvá cca 2 hod. (7 €), autobusem o něco méně (a dráže). Do Říma dnes létá z ČR hned několik levných leteckých linek. Apeniny se díky tomu staly jak časově, tak finančně snadno dostupným cílem a to i v rámci prodloužených víkendů (cca 4 dny pro základní poznání hor stačí). V horách samotných je dostatek turistických značených tras, ovšem dobré mapy (1:25 000 a 1:50 000) v podhůří jen tak snadno nekoupíme (slušný výběr je např. v horském městečku Ovindoli, ležící mezi masívy Sirente a Velino). Volnému táboření není bráněno.

Vyšlo v magazínu Příroda č.4/2010

Přednášky

Ivo Petr

Náčelník klubu AlpinTrek
Telefon: 777 03 13 14
Email: alpintrekclub@seznam.cz
Facebook : Ivo Petr

Ivo Petr