Ve stínu Monarchy

AlpinTrek : Články : Francie - Ve stínu Monarchy vydáno 8. 2014    Autor: Ivo Petr

Bílá hora neboli Mont Blanc vábil, vábí a bude vábit vždy a stále. Není divu. Je nejen nejvyšším evropským vrcholem (geografy uznávaný Elbrus je přece jen „mimo mísu“), ale je také neobyčejně atraktivním horským prostorem, kde najdeme jinde nevídané přírodní krásy - gigantické žulové jehly a věže, tisícimetrové vertikály alpských obrů, takřka himálajské ledovce, ale také líbezné louky, tajuplné rokle a vesnice, které i přes enormní návštěvnost nepostrádají svůj půvab a šmrnc.



Snem snad každého milovníka hor je především výstup na vrchol samotného vládce evropských hor. Ten však již v posledních letech hodně ztratil se svého kouzla. V hlavní sezóně stoupají po normální trase úplné zástupy turistů a tak se výstup za cenným skalpem mění na pochodové cvičení, bohužel mnohdy s tragickými konci (každý rok kolem stovky smrťáků!). Sám jsem na vrcholu několikrát byl a tak vím, o čem mluvím. Smutným faktem také je, že dosažením kýžené kóty pak dochází k jevu zvanému „ztráta motivace“ a většina návštěvníků z těchto nesmírně atraktivních hor odjíždí. Přitom je zde toho tolik k vidění! Vydejme se tedy jen tak „polehku“ s foťákem na krku a se svačinou v chlebníku na pár výletů, které sice vedou „jen“ ve stínu Monarchy, ale krásou horských scenérií hravě překonají náročnější a populárnější trasy. 

 

Bílé hory v zeleném objetí
Zelený val masívu Mont de la Saxe může být ideální vstupní bránou do podivuhodného světa nejvyššího evropského „krtince“. Tento krásný travnatý hřeben hledejme na jihovýchodní straně masívu Mont Blanc, tedy v ose města Courmayer - švýcarsko-italská hranice (údolí Val Ferret). Pro dobyvatele vyšších a náročnějších horských cílů se bude tento nenápadný, sotva 2600 m dosahující hřeben zdát asi příliš snadným a nudným soustem. Snadným možná ano, ale nudným rozhodně nikoli. Právě zde budeme, tak jako snad nikde jinde, odměněni za jen průměrnou námahu více jak královsky. Rozhledy, které se odtud nabízejí, skutečně berou dech a patří k tomu nejlepšímu, co jižní strana Monte Bianco (ano, jsme přece v Itálii) nabízí.



Ideálním výchozím bodem je osada Planpincieux, kam nás za pár peněz vyvezou autobusy pravidelné dopravy mezi Courmayerem a horním koncem údolí Val Ferret. (spol. SAVDA, cca 1,8 €). Nástup je dobře označen, ovšem vyznat se v dalším labyrintu všelijak se křížících stezek není snadné. Jejich cíl je však vždy stejný - hřeben Saxe. Ať již stoupáme tou či onou pěšinou, čím výše se dostáváme, tím velkolepější jsou výhledy. Třebaže Bílá hora je dominantním obrem a nenajde sobě konkurenci, skutečným králem hor je zde úžasná špice masívu Grandes Jorasses (4205 m), tyčící se jako kamenný přízrak nad údolím Ferret. Prvním příjemným záchytným bodem je skromná chata Bertone (1989 m). Posezení s číší dobrého piva s výhledem na zástupy hor je odměnou za první části přechodu a přestože od nejvyššího bodu hřebene Saxe nás dělí ještě dobrých 600 výškových metrů, lze konstatovat, že to nejhorší již máme za sebou.



Další výstup je již dosti pohodovou turistikou zcela otevřeným terénem a tak je více jak jasné, že uzávěrky fotoaparátů si rozhodně příliš neodpočinou. Fotit je skutečně co, každým dalším dosaženým výškovým metrem jsou výhledy obsáhlejší a bohatší. Pozorný poutník pak najde na samotném hřebeni několik jezírek nebo spíše napajedel dobytka, které tvoří perfektní fotomotivy ke skutečně exkluzivním snímkům. Nejvyšším bodem hřebene je travnatá kupa Tete de la Tronche (2584 m), odkud přehlédneme nejen celou jižní stranu masívu Mont Blanc, ale také nádherně formované zelené kry masívu Chambave, tyčící se na opačné straně obzoru. Přestože zde dost turistů svou cestu končí a údolím Armina se vrací do údolí Ferret, doporučuji nevzdávat to a pokračovat po dobře značené stezce (součást velkého treku Tour de Mont Blanc) až do údolí Malatra. Za tento „nášup“ totiž budeme odměněni dalšími velkolepými výhledy na nejvýchodnější cíp celého masívu s dominantním kolosem Mont Dolent.  Přes novou chatu Bonetti pak pohodlně sestoupíme do údolí Ferret a busem sjedeme až do výchozího bodu.



Vzhůru k jezerům
Vyhlídkové „balcones“ jsou specialitou masívu Mont Blanc. Také v blízkosti epicentra kultury a turistiky francouzské části oblasti - slavného Chamonix, najdeme hned několik atraktivních cest. Na severu to jsou Balcones Nord a to hned ve dvou variantách - vysokohorská stezka zvaná Grand Balcon a pohodlnější Petit Balcon, dosahující maximální výšky kolem 1200 m. Především prvně jmenovaný je díky síti lanovek velmi vyhledávanou stezkou. Je tedy jasné, že klidu si zde příliš neužijeme, bohatstvím výhledů však hravě překonává vše. A pokud vyjde počasí, pak se připravme na skutečné fotografické orgie. Jedním z nejpřitažlivějších cílů je efektně položené Bílé jezero - Lac Blanc.



Pokud pojmeme túru k jezeru jako celodenní záležitost bez použití lanovek, pak na nás jako bonus čeká několik snadných, ale pěkných zajištěných míst, dodávajících výletu „lezeckou“ příchuť. Startovním místem je v tomto případě lokalita Tré-le-Champ (zastávka busů ze Chamonix). Jelikož je cesta poměrně frekventovaná, je jasně značená a stejně jasně znatelná. První výhledy na oblou bílou pyramidu Aiguille Verte tvořící s fotogenickým zubem Drus nerozlučnou dvojici se otevírá již po půlhodině výstupu. Je to však pouhý úvod krás, které nás na tomto nenáročném výletě teprve čekají. První vzrušení přichází v okamžiku, kdy se do cesty staví několik ocelových žebříků, usnadňujících přelezení asi 100 m vysoké skalní stěny. Jejich překonání je zcela bez problémů, zato výhledy na blízkou solitérní skalní věž, kde můžeme takřka každý den pozorovat lezce, usilující o její dosažení, způsobí rychlý úbytek volného místa na paměťové kartě. Vždyť kde jinde můžeme tak pěkně zblízka a bez rizika pozorovat horolezecké snažení. Důležitým faktorem fotografické úspěšnosti je včasný nástup na túru. Především zrána jsou pohledy na hory, probouzející se do nového dne nejefektnější.



Při letošní návštěvě tohoto místa jsem se trefil do prvního krásného dne, který přišel po několika uplakaných dnech. Vzduch byl ocelově chladný, hory samotné zprvu jen nesměle odhalovaly lem spodničky, tvořené mlhou a mraky. Když se k tomuto poutavému striptýzu přidal sníh, ležící ve vyšších polohách, dostala túra zcela nový rozměr - léto a přesto regulérní zimní prostředí. Slunce nakonec zvítězilo na celé čáře a defilé horských krás, prezentovaných především ledovou řekou Mer de Glace, úctyhodnou stěnu Grandes Jorasses a samozřejmě Mont Blancem v celé své bělostné velkoleposti vrcholilo dosažením jezera Chéserys. Výhledy na nejvýznamnější štíty masívu Mont Blanc, zarámované hladinou jezera patří k tomu nejkrásnějšímu, co tato túra nabízí. Fotograf, bažící po atraktivních záběrech, by právě zde měl ubrat „plyn“ a měl by si této vskutku jedinečné lokality řádně užít.



Populární a o něco výše položené jezero Lac Blanc pak už takovou krásu nenabídne. Zajímavých výhledů je sice odtud také dostatek, ale pestrobarevných výletníků je zde ještě více. Ruch utichá teprve pozdě odpoledne, večery jsou pak naprosto jedinečné. Nocleh si můžeme zařídit na chatě, stojící na břehu jezera nebo se můžeme jen tak plácnout se spacákem na několika pěkných místech v jeho okolí. Pokud je pro nás výlet k jezeru Lac Blanc pouze jednodenní záležitostí, tak do Chamonix sejdeme pěknou cestou, která nejprve vede ke stanici lanovky La Flegére a pak neméně pohodlně zamíří až do „Šamu“.



Ve stínu Monarchy
Pobyt v sice pěkném, ale přece jen poněkud přelidněném Chamonix lze zpestřit jedním velmi zajímavým fotovýletem. Na této túře si dokonale vychutnáme kontrasty ledovců a zelených luk tak, jako snad nikde jinde. Cesta k místu, zvaném Mont Corbeau, má navíc svůj historický význam. Právě tudy totiž kráčeli 7. srpna 1786 mladý lékař Michel Paccard a lovec kamzíků Jacques Balmat při svému prvním úspěšném výstupu na Bílou horu. Startovní místem tentokráte nebude Chamonix, ale nedaleká osada Les Bossons. Našim cílem bude zelený klín, vražený mezi ledovce Bossons a Taconaz, zvaný Montagne de la Côte. Hned úvodních cca 400 výškových metrů lze překonat pomocí sedačkové lanovky, což lze díky spíše nudnému výstupu lesem jen doporučit.



Ušetřeného času pak lze využít k sestupu k „nejrychlejšímu“ evropskému ledovci. Skutečně, tento ledový běžec - rekordman uteče (a to doslova) ročně takřka 300 m! Ledovec Bossons má také pověst nejpříkřejšího ledovce v oblasti a tak si dosyta vychutnejme velmi působivé výhledy na jeho impozantní séraky. Naše cesta však ještě nekončí. Dobře schůdným chodníkem pokračuje ke skutečně odvážně postavené chatě Pyramide (1895 m) s báječně situovanou vyhlídkovou plošinou. Hřeben Côte se zde jako zelená žraločí ploutev zařezává mezi divoce rozervané ledovce Taconaz a Bossons a tak snad ani není třeba dodávat, že nastal čas fotografického „orgasmu“. Jedinečné spojení svěží zeleně (na počátku léta navíc se záplavami kvetoucích rododendronů) a jiskrné bělostí ledovců je neskutečným barevným snem. Schůdná cesta končí na plošince zvané Gite à Balmat (2589 m, samotný vrchol Corbeau leží poněkud bokem). Právě zde oba slavní borci Balmat a Paccard přespali, než se ráno vydali ke svému vítěznému tažení k vrcholu Mont Blanc. Dokonale nabaženi a pravděpodobně se stejně dokonale „vystřílenou“ kartou se vydáme na zpáteční cestu. Ta nemusí kopírovat výstupovou variantu, ale poněkud hůře schůdnou pěšinou nad zlomem ledovce Taconaz sejdeme do výchozího bodu.



Sentier Vallot
Vyhlídkový chodník pojmenovaný po inženýru Henri Vallotovi, tvůrci první precizní mapy masívu Mont Blanc (z r. 1892) patří i přes velký provoz turistů mezi „top ten“ nejlepších vyhlídkových stezek v oblasti. A pokud nemáme hluboko do peněženky, lze tento skutečně neobyčejně atraktivní fotografický výlet stihnout bez velké námahy za sotva půlden (nejlépe odpoledne). Na stezku samotnou se dostaneme ze dvou míst. Jednak můžeme vyjet lanovkou Aiguille du Midi na mezistanici Plan de l´Aiguille (2233 m, cena 26 €) nebo použijeme červené zubačky, šplhající ze Chamonix na výšinu Montenvers (1909 m, cca 18 €). Tak jako tak si ušetříme dobré 3 hodiny času (a zhruba litr potu).



Pro fotografa je výhodnější varianta 1, tedy za výchozí bod zvolit mezistanici Plan de l´Aiguille. Jednak je cesta o něco pohodlnější, ale především nejkrásnějšího místa, tedy vyhlídky na vrcholu Signal Forbes, dosáhneme až odpoledne, tedy v době, kdy se slunce již přehoupne na západ a dokonale nasvítí všechnu tu krásu kolem. Ale nepředbíhejme. Jakmile dosáhneme mezistanice lanovky, vydejme se nejprve k působivě situovanému jezírku Lac de Plan de l´Aiguille. Vede k němu značená a mírně stoupající odbočka. Fotograficky se jedná o velmi přitažlivé místo a odrazy hřebene Gôuter v klidné vodě jezera nadchnou snad úplně každého. Teprve potom se můžeme vydat na samotnou Vallotovu stezku. Ta vede po celé délce pod jedním z nejatraktivnějších hřebenů celého masívu Mont Blanc - pod pověstnými Chamonixskými jehlami.



Co vrchol, to pojem a naprosto jedinečná podívaná. Strmé, zlověstné, impozantní skalní stěny z kompaktní žuly patří k horolezecky nejvíce vyhledávaným metám, ale i jen samotný pohled na tuto vznešenou a chladnou krásu zanechá stopu snad v každém. A k tomu ty názvy - Krokodýli zub, Kajmanův zub nebo Homole cukru. Přehlídka divokých horských krás vrcholí dosažením vyhlídky Signal Forbes (2196 m), kam odbočuje jedna z variant stezky krátkým výšvihem. Před námi se objeví fantastický zub Drus, ledový had Mer de Glace s kulisou impozantní stěny Grandes Jorasses. Fotografům se zde „do cesty“ navíc staví celý les kamenných mohylek, tzv. mužíků, které spolu s tímto jedinečným pozadím tvoří velmi působivé scenérie. Jelikož sestup ke stanici zubačky Montenvers je dílem pouhé půlhodiny nespěchejme a dokonale si užijme toho místa a okamžiku.



A ty další....
V oblasti Mont Blancu můžeme strávit týdny a stále bude co objevovat. Výčet všech pěkných výletů by hravě překonal rozsah tohoto magazínu, takže se zmíním ve zkratce jen o některých z nich. Skutečné „fajšmekry“ s pevnou páteří, silným dechem a dlouhou výdrží jistě zláká jedinečná dálková trasa Tour de Mont Blanc. Na její absolvování si vyčleňme zhruba 2 týdny, cesta je velmi dobře značená a mimo značných výškových rozdílů není technicky náročná. Trek je veden skutečně nádhernými vyhlídkovými místy a je to zážitek na celý život. Milovníci „železa“ neboli cest typu „via ferrata“ si zde také přijdou na své. Přímo v srdci masívu byla v r. 1992 vytýčená krásná okružní trasa Balcon de la Mer de Glace. Poměrně náročná cesta zpřístupňuje chaty na východní straně Mer de Glace a mimo vzrušení z překonávání skalních stěn (žebříky) se odtud nabízejí grandiózní výhledy na nejdivočejší část masívu Mont Blanc. Krásné, vyloženě fotografické túry hledejme také v okolí pohoří. Svým způsobem jedinečnou krajinu najdeme v masívu Anterne, rozkládající se na severozápadě oblasti. Pustá krasová poušť v kontrastu s ledovci Mont Blancu působí skutečně značně bizarně. Rovněž nedaleký zelený masív Beaufortain nabízí nejen jedinečné výhledy na Mont Blanc, ale také perfektní jištěné cesty. A tak bychom mohli pokračovat dál a dál.

Doprava: Díky levným a rychlým leteckému spojení je cesta pod Mont Blanc záležitostí jediného dne. Nejlevnější varianta vede z Prahy (Katovic) do italského Milana/Bergama (od 1500 Kč vč. poplatků). Železniční nádraží je odtud vzdáleno cca 20 min. jízdy autobusem a při vhodně zvolené dopravě vlakem (min. 2 přestupy + bus z Aosty) se do italského Courmayeru dostaneme za cca 4 - 5 hod. (16 €). Na francouzskou stranu masívu nás přes Tunel du Mont Blanc pohodlně dopraví za 11 „éček“ autobus spol. SAVDA (několik spojů denně).
Ubytování: Jak na italské, tak na francouzské straně úctyhodná nabídka. Od jednoduchých a levných kempů po luxusní hotely. I v hlavní letní sezoně není problém najít ubytování jakéhokoliv typu. Zájemci najdou v příslušných informačních centrech nabídkové brožury, jejich ochotní pracovníci navíc zajistí vše za vás.
Mapy a průvodce: Dobrá mapa by rozhodně neměla chybět v žádném batohu. Oblast Mont Blanc je perfektně zmapována a na místě si můžeme vybrat z neskutečné nabídky jak italských, tak francouzských nakladatelství (mapy od měřítka 1:25 000, spousta průvodců ve všech jazykových mutacích). V ČR vyšel před časem obsáhlý průvodce Francouzské hory, kde je masívu Mont Blanc (a jeho okolí) věnováno dostatek prostoru.
Fotovýbava: Na cestách používám v poslední slušný ultrazoom Nikon L100. Přes jisté nedostatky (např. nemožnost nastavit ISO) se jedná o lehkou a dobře pracující mašinku. Ideální je např. na náročné dlouhodobé treky, kdy člověk počítá doslova každý gram. Z tohoto faktu pak plyne absence dalšího „haraburdí“, jakými jsou stativy, brašny apod.

Vyšlo v magazínu DIGIfoto 1/2010

Přednášky

Ivo Petr

Náčelník klubu AlpinTrek
Telefon: 777 03 13 14
Email: alpintrekclub@seznam.cz
Facebook : Ivo Petr

Ivo Petr